STEREK STORY 2

Pravda

Ano, já vím, trvalo to. Nechtělo se mi psát nebo nebyl čas. Když jsem se podívala na datum vydání poslední kapitoly, zděsila jsem se a hned se pustila do další.
Doufám, že si ji užijete. Je v ní pár vyjasnění, které konečně posouvají příběh ke konci. Takže ano, příběh bude končit další kapitolou (20.) nebo 21. kapitolou, podle toho, jak ten konec napíšu dlouhý.
V příští kapitole bude taky kousek z pohledu Cola a Derek!Určitě, pokud se vám příběh líbí, to dejte najevo, ahoooj :* :)

„Takže už je to jasné... unesli ho lovci," naštvaně se zatvářil. „Co chceš dělat? Máš nějaký plán?" „Rozsápu tomu klukovi hrdlo." Scott jen přitakal. „Dobře, myslel jsem nějaký plán, jak ho od nich dostat. Nějaký, který má logiku a postup." Zapřemýšlel se. „No, rozhodně to bude lepší řešit ve více lidech. Napiš všem, aby se dneska sešli u mě, že je to nesmírně důležité, protože byl Stiles unesen."

V ten samý moment na neznámém místě:

„Díky za tu knížku," lehl si na postel a položil ji vedle sebe. Cole se posadil na židli vedle něj. „Divím se, že jako unesený člověk mám k dispozici sprchu, záchod, postel, jídlo, knihu a tvoje návštěvy." Chvíli bylo v místnosti ticho. „Trina se snaží potrestat Dereka. Jako nejvíc nepříjemný trest ji přišlo unést někoho, na kom mu záleží. Ty věci, co máš, jsou výhradně jen z mého přemlouvání." „To jste si nevybrali správně. Derek se se mnou přece rozešel. Nebude mě hledat." „Nebyl čas na změnu plánu a i tak si myslím, že tě hledat bude." Stiles zavrtěl hlavou. „Když mě hledat nebude... co se mnou bude?" Místností se opět rozhostilo ticho. Stilesovi už bylo divné, že mlčí, tak se po něm ohlédl a větu zopakoval. „Co se mnou bude?" „Zabijí tě." Zpátky se položil na záda a sledoval strop. „Asi mi moc času nezbývá, co?" „Proč myslíš?" „Jsem tu už několik dní. Pokud se nepletu, pomalu, ale jistě se to blíží k týdnu... Pochybuju, že mě tu budou držet dalších několik dní." „No." „Tak řekni, kolik mi zbývá?" „Po dnešku dva dny." „Věděl jsem to. Nějak podvědomě jsem si myslel, že to nebude moc... Je divné vědět, kdy přesně umřeš." Cole celou dobu mlčel. Poslouchal jeho neutrálně znějící hlas. Jako by se ani nic nedělo. Děsilo ho to. „Jak s tím můžeš být tak smířený?" „Nejsem s tím smířený. Který člověk by mohl být se svou smrtí smířený?" „Nezdá se, že by tě to nějak trápilo." „To tu mám létat všude kolem, křičet a brečet, že nechci umřít? K ničemu by to nebylo. Nepustí mě a utéct se nedá." Zhluboka dýchal, vůbec se nehýbal a v mysli se brouzdal vším možným. „Proč nic neříkáš?" „Není mi do řeči." „Děláš, jako by ti na tom záleželo." „Možná jo." „Tak proč si vždycky odmítal?" Opět nastalo ticho, což ho už rozčílilo. Naštvaně si sedl a otočil se k němu. „Začínám tě mít docela plný zuby, protože se v tobě absolutně nevyznám! Ty nejsi na kluky, nechceš se mnou nic mít, přesto ses vždycky nechal na chvilku unést a teď tvrdíš, že ti na mě záleží?!" Cole nic neříkal, nechal ho vyřvat se. „Hele a tím, že nic neříkáš, mě deptáš ještě víc... Řekni mi pravdu. Kdo k sakru jsi?" Chvíli přemýšlel, ale pak zavrtěl hlavou. „To nejde." „Stejně umřu," nadzvedl ramena. „No... asi je fakt, že jako kamarád," naznačil prstama uvozovky, „co tě unesl, ti tu pravdu dlužím... Že můj táta, Arthur Baker, byl ředitel školy, ale taky lovec, to už víš. Ale nevíš, že byl před nějakou dobou zavražděn... Jenže, co ve zprávách nebylo, že vraha známe." „Známe?" divně se zatvářil. „Zabil ho Derek Hale, tvůj ex." Rozhostilo se ticho a Stiles zůstal zaražený několik desítek vteřin. Nechápal, ale než se stihl zeptat, Cole mu odpověděl. „Vím, to jistě." „Ale to prostě není možné. Derek není vrah a ani by neměl důvod mu jakkoliv ublížit, vždyť ho ani neznal," bránil ho Stiles. „Je to pár dní zpátky, co byli naši lovci na jedné malé farmě, kde na sebe narazili s tvou smečkou... A Derek zabil mého otce." Stiles se divně zatvářil. „Nebylo v televizi, že byl zastřelen? Proč by vlkodlak někoho střílel pistolí, když má drápy a tesáky?" Cole se hluboce zamyslel a už jen na první pohled, se zdálo, že mu to taky nesedí. Nakonec ale zavrtěl hlavou. „Proč ne? Můj táta pistoli měl. Jestli se spolu rvali, mohla mu vypadnout z ruky a on ji rychle popadnout." „Jenže je to blbost! Cole, copak ti to nedochází?! Je to jen něčí lež!" To už Cola rozzuřilo. „Hele, mluvíš o mém mrtvém otci, tak se mírni a nezpochybňuj slova Triny! Bez ní bych byl dávno, kdo ví kde!" „Za tvého tátu se omlouvám, ale hned mi je jasné, jak tahle lež vznikla." „Není to lež!" vyletěl naštvaně ze židličky a přišpendlil Stilese k proležené matraci. Rukou ho držel pod krkem, přesto jej vůbec netiskl, spíš mu jen hrozil. „Je to lež a ty to víš. Nalhala ti to Trina, aby z tebe byl poslušný pejsek, který půjde proti mé smečce." „Jo?! Tak kdo zabil mého otce?!" „To nevím! Zeptej se jí, a nebo možná lépe někoho jiného, třeba svědka." Lehce na krk přitlačil. „Lžeš." „Ty lžeš," sykl Stiles. „V ničem nelžu!" „Já a ty, boom lež jak hovado," řekl přidušeným hlasem. „Co?" „Lžeš, že ke mně nic necítíš, ale já si myslím, že to tak vůbec není. Tak řekni pravdu." Díval se mu do očí, rukou mu stále tiskl krk, ale rázem ji povolil a jemně ho políbil. „Já to věděl," pozasmál se Stiles. Oba se zvedli a Cole na něj výhružně ukázal prstem. „Hele, nejsem na kluky, jasný?!" „Takže jsi bisexuál?" Zklidnil se. Nával agrese přešel a on se klidně posadil na svou židli. Zhluboka vydechl. Stiles si jemně masíroval bolavý krk. „Asi jo. Jsi první kluk, u kterého jsem cítil víc než jen přátelství. Snažil jsem se to nevnímat a pak, když už se to nedalo přehlížet, tomu oponovat." „Není se za co stydět." „Možná to ve tvém rodném městě brali v pohodě, ale věř, že lovci to v pohodě neberou," zpřísnil hlas. „No, když už jsme u toho... když jsem se ti líbil, proč si mě pořád tolik odstrkoval? To kvůli tomu, že sis to odmítal přiznat?" „Částečně... Věděl jsem, co se ti lovci chystají udělat a věděl jsem aj že umřeš... Kdybych s tebou cokoliv měl a pak bych tě měl odvést před lovce, aby tě jeden z nich zastřelil, zbláznil bych se zármutkem." „To si dokážu představit." Najednou se otevřou dveře, až hlasitě zavrzají a v nich stojící Teri řekl mohutným hlasem „sprcha." Oba se na něj jen otočili. Teri si to nakráčel k vězněnému s klíčem. V tu chvíli do místnosti vběhl malý kluk, co mohl mít sotva deset roků. Hnědé rozčepýřené vlasy mu jemně padaly do bledě modrých očí, které těkaly po místnoti. „Luku!" zařval Cole, hned vstal a napochodoval si to rychle k němu. Chytl jej pevně za paži a táhl jej k práhu dveří. „Tady nemáš, co dělat. Přece jsem ti říkal, že nechci, aby ses zapojoval do čehokoliv ohledně lovení, dokud nebudeš mít víc let!" „Já vím, ale já jsem prostě zvědavý. Chodíš sem každý den a já vůbec nevím proč," udělal psí oči, ale nijak mu nepomohly. Cole jej vysmýkal na chodbu. Zpoza Colových zad se vynoří Teri se Stilesem. Teriho moc dobře znal, ale hnědovlasý pohublý kluk byl pro něj neznámý. „To za tebou chodí bratr každý den?" zeptal se ho udiveně a hleděl vzhůru do jeho obličeje. Usmál se na něj a dřepl si, aby vyrovnal jejich výškový rozdíl. „Jsem Stiles," podá mu ruku a on s ní potřese. „A já Luke." „Tak dost," řekl naštvaně Cole a odvedl kousek dál svého bratra. „Zmiz nebo bude zle!" zavelel a ukázal prstem do dlouhé chodby. „Tak jo," běžel pryč. Stiles si pomalu stoupl. „Proč si ho se mnou nenechal mluvit, když byl tolik zvědavý?" „Prostě nechcu, aby byl jako oni! Aspoň ne teď. Přijde doba, kdy se bude moct sám rozhodnout, jestli se chce přidat k nim, a ne, že bude muset," otočil se a odešel.