STEREK STORY 2

Cole Baker

Dneska už druhá kapitola, tak snad to aspoň někoho potěšilo :) ...
Líbí se vám obaly? Který nejvíc nebo třeba naopak nejmíň? :)Další kapitolu plánuju jako poslední v 1. části, takže se těšte na změny v příběhu, které ho snad rozšoupnou :)

Ozývala se jedna rána za druhou, jak se náboje zarývaly do papíru s černými kruhy. Stiles pevně držel zbraň v rukách. Celkem se mu dařilo. Většina z nich letěla přesně tam, kam chtěl – do středu. Sem tam nějaký uletěl, ale to byl nepatrný detail. Poslední náboj... Chtěl ho poslat přesně do středu. Když uviděl, že se opravdu trefil do sředu, položil pistoli a vítězně zvedl ruce. „Jo!" vyjekl. Se smýchem obešel stěnu a nahlížel Colovi přes rameno. „Děláš si legraci?" zeptal se více méně pro sebe, protože ho přes sluchátka nemohl slyšet. Všechno ve středu. Jak je to možné? Říkal si v hlavě. Cole položil pistoli a Stiles mu položil ruku na rameno. Divil se, že se ani nelekl. Jeho by strach odehnal aspoň na pár kroků! Sundal si sluchátka a pokynul Colovi, aby je též sundal. Po té kývl hlavou k odchodu. Přihlížejícímu učiteli řekli, že dostříleli, ten jen přikývl a oni si šli sednout do šatny. „Copak? Najednou si nějaký veselý," usmál se. Dveře zavřel a sedl si vedle Stilese. Úsměv mu trochu spadl. „Vedlo se mi ve střílení, tak mě to na chvilku rozveselilo." „Vážně mi nechceš říct, co se stalo?" „Ne, to je dobré." Jeho pohled říkal něco jiného. „Stilesi, můžeš mi to říct. Víš, že to nikomu neřeknu a rád ti poradím." „Jo, ale já se na to necítím." Cole ho alespoň objal. Stiles se cítil dobře. Věděl, že jemu věřit může.

O něco později na hodině tělocviku dostává třída za úkol šplhat po laně. Stiles to marně zkoušel, ale neměl dostatečnou sílu v rukou, aby se vytáhl. Po tyči? Snadné, ale po laně to byl teprve oříšek. Když se posadil na žíněnku, jeho pohled padl na hnědovlasého kamaráda už skoro u stropu, jak bez sebe větší námahy šplhá. Už to absolutně nechápal.

„Třído, tohle je CZ 75D Compact – taková klasická policejní pistole. Dneska si ji zkusíme rozložit a pak zpátky složit... Je tu někdo, kdo by nám to předvedl?" Dva kluci zvedli ruku. Učitel jenoho z nich vyvolal. Ten zbraň rozložil i složil. „Výborně," zalichotil mu. Stiles se na něj jen zašklebil. Byl to ten blbeček, co byl na něj zlý. „Tak jo, zkuste si to každý sám, na tomhle nic není. V případě to pak budeme dělat společně krok po kroku." Každý si vzal jednu. „Umíš to?" zeptal se Cole. „Více méně." Stiles začal rozdělávat zbraň, povedlo se mu to. „Jsi šikovný," polichotil mu a též zbraň rozložil. Učitel si obě rozložené pistle prohlédl. „Dobře hoši a teď zpátky." Oba ji v klidu složili. Přišlo jim to lehké, horší bylo, když už dostali brokovnici Fabarm Martial Ultra Short 14. „Dobře, teď už fakt nevím. Budu si muset počkat na postup," řekl tiše Stiles. Cole zbraň rozložil a přihlásil se, aby učitel přišel. „Není to ostuda, neboj," usmál se na něj. „Pěkné a zpátky?" stál dál před lavicí. „Výborně, tohle vám jde." Učitel si něco zapsal do papírů a vrátil se na místo. „Takže exceluješ ve střílení, ve fyzických testech, skládání zbraní... a za poslední dva týdny ses z trojek dostal na dvojky?" podíval se na něj zvláštně Stiles. „Nojo, též to nechápu. Ale jsou věci, co neumím."

„Zvoní ti mobil," zavolal Stiles na Cola. Ten jen přiběhl a přijmul hovor. „Ano?" s tím odešel do koupelny. Stilese neustále zajímalo, proč pořád chodí pryč, když telefonuje. Ale vysvětloval si to tím, že má rád svoje soukromí. Věnoval se svému mobilu, když narazil na společnou fotku s Derekem. Smutně si ji prohlížel, ale radši vypl galerii. Cole se vrátil z koupelny. Oči měl zarudlé, výraz naštvaný. „V pohodě?" zeptal se. „Ne," odfrkl a mířil si to ke dveřím. „Cole, kam jdeš?" „To není tvoje věc." Práskl za sebou dveřmi. Stiles jen nechápavě koukal na dveře. Co se stalo?

O hodinu později měli jít na odpolední vyučování – tělocvik. Ale Cole stále nikde. Vydal se proto do školy sám. Do batohu si hodil oblečeí na tělocvik a klidnou chůzí vyšel ven. V tělocviku se nakonec objevil i jeho kamarád. „Hej," zavolal na něj a zamával, ale on se jen odvrátil. Ozvalo se hlasité písknutí. „Všichni sednout na žíněnky!" Udělali tak. „Dobře, tohle už znáte. Už jednou jsme zkoušeli, jak na tom jste se sebeobranou, než jsme se to začali učit. Teď si vyzkoušíme, kolik jste se toho naučili... Začneme od písmena A." Lidi se střídali a nebyl tam nikdo, kdo by se aspoň trochu bránit neuměl. Nejvíc ho ale zaujal Cole. Spíše jeho chování. Muže k zemi srazil už na první zkoušce, ale tentokrát s ním tvrdě praštil a chystal se mu dát další tvrdou ránu do obličeje, ale tělocvikář jej chytil a snažil se ho odtáhnout. Byl agresivní. Tak agresivní až to Stilesovi nahnalo strach. „Dost, Bakere! Běž a uklidni se! Tuhle hodinu ti omluvím, ale už to nechcu vidět!" zlobil se na něj. Šel si pro mikinu na žíněnku, Stiles se k němu rozběhl. „Cole..." „Dej mi pokoj," zavrčel na něj a odešel. Nechápal ho. Cítil se odstrčený. Jeho kamarád se s ním nebavil.

Odpoledne potkal Cola venku, šel po lakrosovém hřišti. Rozhodl se to zkusit ještě jednou. Doběhl jej a rukou zastavil. „Cole, počkej!" Zastavil se. „Co se děje?" „Nic." Stiles se zamračil. „Ne, to není nic! Něco se ti stalo a já nevím, co! Nevím proč, ale nebavíš se se mnou, jako bych ti něco udělal... Tak náhle si změnil chování...A...a...a exceluješ ve všem!" Těkal po něm vyděšeně očima, skoro se zakoktával. „Vždycky ses zdál naprosto perfektní, ale dneska ten tělocvik... přesvědčil mě o tom, že něco tajíš." „Nemám, co tajit," odpověděl klidně a chtěl jít dál, ale Stiles ho o pár kroků dál znovu zastavil. „Nevěřím ti!" „Nemusíš." „Proboha přestaň! Co jsi sakra zač a na co si hraješ?!" vyjekl zoufale. „Syn policajta, nic víc," zařval po něm. Stiles stichl. Přísahal by, že cítil slzy, které ale nedal znát. Měl strach, když po něm někdo křičel. „To ale nevysvětluje tvoje chování," pohlédl k zemi. Zvedl pohled ke Colovi. „Nic mi není, všechno je v pohodě." Nic víc neřekl. S kamenným výrazem še pryč. Stiles se ho už neopovažoval zastavit.