STEREK STORY 2

Všechno je okay

Ahoj, tohle je poslední kapitola první části. Po ní bude následovat ještě druhá, ve které se pak dostaneme k úplnému konci. Snad se vám to doteď líbilo a budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jak se vám první část líbila, jak se vám líbí konec první části nebo, co je dobré, a co špatné na tomhle příběhu. Příjemnou zábavu :) ...

Stiles se zrovna vracel ze školní knihovny, když prošel hlavní místností na kolejích a pozastavil se nad zprávami v televizi. Vždycky tam seděl hlouček studentů v křeslech a sledoval televizi. To ho zrovna nelákalo, ale zpráva, co zrovna běžela v televizních novinách, ho velice zarazila. „Ve městě Beacon Hills bylo nalezeno mrtvé tělo." „Co?!" vyjekl tiše a dva ze žáků se na něj jen bez velkého zájmu otočilo a vrátilo zpět k televizi. „Tělo nebylo nijak zohaveno, přesto se jedná o jasnou vraždu." Na obrazovce reportérku vystřídala fotografie zastřeleného muže. Stilese uklidnilo, že ho nezná. Ale když se na fotografii zadíval, uvědomil si, že už ho někde viděl.

*Flashback*

„To je ředitel školy... Arthur Baker... Je to můj táta. Je tím důvodem, proč jsem tady."

*Flashback – the end*

Se zděšeným výrazem dokoukal zprávu o jeho vraždě. Pak hned běžel na pokoj. „Stilinski! Tady se neběhá!" vyjekla na něj vrátná. „Pardon." Odešel v klidu pár kroků a dál se rozběhl. Otevřel rychle dveře, přičemž se divil, že s jeho štětím nemynul kliku a nevrazil do dveří. Cole ležel na posteli s telefonem ruce. Hned, co ho viděl, se mile usmál. Stiles zůstal stát na místě. Vypadal úplně v pohodě. „Všechno dobrý?" optal se. „Jo, proč by nebylo?" „No, možná proto, že ti někdo zabil tátu," nechápavě se zatvářil. Cole si zkousel ret a kývl hlavou. „Volali mi to už nějakou dobu zpátky. Zprávy nejsou až tak aktuální, jak se zdá." „Je mi to líto, Cole." „No... to nejen tobě. Už mi došla třetí zpráva, ve které někdo vyjadřuje soustrast. Ale děkuju." Stiles si sedl na svou postel a položil knížku na stůl. „Nevím, co ti říct. Nejen, že jsem se choval jako blbec, když jsem ti včera nechtěl dát pokoj, ale také nevím, co se při takové věci říká... Tohle se mi ještě nikdy nestalo, takže je to taková moje první zkušenost. Promiň." „ V pohodě... Oboje," usmál se. Stilesovi přišlo až podivné, jak byl v pořádku. Měl pocit, že kdyby se to stalo jemu, nebyl v pořádku snad nikdy. Cole mlčel. Možná proto, že on mlčel též. „Měl jsem ti to říct..." „Ne, já to chápu. Taky bych se o tom nechtěl bavit." „Ne, víš co? Mám nápad jak to mé nepříjemné chování vyžehlit!" Přišlo mu, že se rozzářil jako sluníčko. „To přece nemusíš..." „Pššt," umlčel jej dlaní. Sedl si zpátky na postel. „Víš, že je dneska ples?" „Vím, mám i oblek, ale nemám doprovod." „Tak už máš... Nepůjdeme spolu, jako spolu, ale jako spolu... Šak chápeš." Stiles se začal smát. „Chápu."

Toho večera vyrazili na ples. Byl v tělocvičně, která byla v přízemí, a vchod směřoval rovnou na hřiště. „Co se tak pořád díváš po tom hřišti?" „Ale to jen... vzpomínky," usmál se. „Hrál si?" „Ano." „Proč nehraješ i tady?" „Víš, hrával jsem s dvěma kamarády a můj trenér byl doslova šílenec... Myslím, že bez nich by to už nebylo ono." Cole mu věnoval úsměv a podržel mu dveře. „Tak běž, lacrosoá rock star," zasmál se. Tomu musel i Stiles, když věděl, že mu to až tak něšlo. Uvnitř to bylo hezky vyzdobené. Všechno bylo sladěné do tří barev – modré, bílé a stříbrné. Líbilo se mu to a to hodně. Usmál se. „Copak?" „Je to tu krásné," nadzvedl ramena a pohlédl na něj. Ten se jemně pozasmál. „Jo, povedlo se jim to. Pojď, támhle jsou Nick a Jess ze třídy." Stiles ho následoval, ale když mezi lidmi zpozoroval tyranského blonďáka, spokojený výraz ho přešel. „Ten šmejd je tu taky," otočil se na něj a pak zpět na Cola. Nick s Jess se na něj podívali též. „To je Zach, ne?" zeptala se zvědavě Jess. „Jo." Tázavě na něj zírala. „Nevím, o co mu jde. Jen je otravný a vyrypuje." „Aha, to je mu podobné," dodala, když se napila. Zrovna začala hrát nová píseň. „Smím prosit?" zeptal se Nick Jess a natáhl k ní ruku. Chytli se a společně odcházeli na parket. „Měl bys ho taky vyzvat," zašprýmoval Nick a Cole se musel smát. „Promiň Stilesi, ale na tohle bych fakt neměl." „V pohodě," usmál se Stiles a poplácal ho po rameni. Kolem prošel číšník s bílým vínem. „Dáte si?" „Já ano," Stiles si vzal hned skleničku, ale Cole odmítl. „Stilesi, běž před halu, hned tam přijdu." Udělal tak a na nic extra se neptal. Přišlo mu chladno. Přeložil si ruce na prsou a sem tam dlaněma přejel po svých rukách, aby je zahřál. Díval se směrem k hřišti. Za tu dobu, co čekal, stihl zpozorovat, že na parkovišti stojí o jedno auto víc, než když přišli a že Marry z jeho třídy zřejmě na ples jít nehodlá, protože právě zašla s někým na dívčí koleje. Skleničku stále mnul v ruce. Vína v ní ubyla jen trocha. Ani nezpozoroval, že se za něj někdo připlýžil. „Omlouvám se," řekla neznámá osoba. Stiles se zvědavě otočil za hlasem. Když spatřil Cola, dostal velkou ránu pěstí do obličeje! Okamžitě upadl do bezvědomí a zkácel se k zemi. Jeho sklenice vína se roztříštila o zem.

PART 1 - THE END