Byl jsem zklamaný z toho, že jsem se nemohl rozloučit.
Byl jsem naštvaný, že mi nezavolali z nemocnice, že strýčka převáží na jiný pokoj.
Byl jsem rád, protože jsem si asi našel nového kamaráda Ethana.
Byl jsem zděšený, protože jsem si až pak uvědomil jak jsem musel vypadat, jako nevychovaný fracek.
Ale hlavně jsem se cítil trapně, a to opravdu hodně.. Byl to jeden z mých největších trapasů. A když jsem to posléze vyprávěl strýčkovy,... Nemohl se přestat smát a já se cítil ještě více poníženě a trapně než předtím.
Po té, co jsem pak od Alexe odcházel za mnou přišel Ethan a dali jsme se do řeči. Jo s tím klukem je jednoznačně zábava.
Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Ethan Smith a byl tam protože ta mladší žena je jeho sestřenice a leží tam její maminka, Ethanova teta, ten postarší muž byl jeho nevlastní strýc a nikdy se s nim neměl v lásce.
Vlastně se úplně nenáviděli.
Pak jsem si uvědomil, že bych mu také mohl zavolat, jestli nechce zajít na pivo, nebo někam jinam. Potřeboval jsem se teď nějak odreagovat, protože strýčkovo stav se horšil a proto jsem s ním nemohl dnes mluvit.
Souhlasil s tím pivem. Tak jsme šli a zase se hodně nasmáli. Pak jsem se mu svěřil s tím, že hledám svého biologického otce.
,,A jak se jmenuje? Teda jestli to víš." řekl když do sebe klopil další doušek piva.
,,Paul, jmenuje se Paul. Stejně jako já, takže už vím proč mám takové jméno, vždy jsem se na to matky ptal a ta hned změnila téma.. Alespoň vím proč.." sklopil jsem pohled na mou pravou ruku, která otáčela poloprázdnou sklenicí s pivem.
,,Vole to je náhoda.." začal se řehtat a já na něj nechápavě zvedl pohled.
,,Co?" nechápavost z mého hlasu přímo řvala.
,,No jenom, že můj otec se jmenuje také Paul" začal se znovu smát, pak pokroutil hlavou a svou pozornost opět přesunul ke sklenici piva.
A do prdele..
