Cesta do Los Angeles proběhla v pořádku. Nijak jsme se nepohádali, a ani jsme se vzájemně neztrapnili. I když k tomu nebylo daleko.
Seděli jsme v letadle a byli tak v půlce cesty. Snažil jsem se spát, ale prostě když letíte s Ethanem, tak usnout nemůžete. Prostě vám to nedovolí. Pořád mi něco říkal.
Prošla kolem nás jedna letuška a byla celkem pěkná. Kdyby mi nepřipomínala mou bývalou přítelkyni, tak jí možná i požádám o číslo. Kvůli mému zamyšlení nad tím, jestli bych se odvážil se jí zeptat na její číslo, jsem úplně zapomněl na to, že mi Ethan něco říká.
Naprosto jsem ho od-ignoroval a to ho náležitě naštvalo. A samozřejmě si to nemohl odpustit to, že by se pokusil ztrapnit mě.
,,Hele já vím, že má sexy prdel, ale mohl by-ses věnovat tvému příteli?!"
Nevěřícně jsem na něj koukal. Jak jako věnovat se svému příteli?
Nejspíše si všiml mého zděšeného výrazu a tak začal vysvětlovat.
,,Sakra sis myslel, že mě budeš takhle zanedbávat? Je to jen z dobré vůle, že jsem Tě vzal s sebou! Představení rodičům je velká věc!" Bylo na něm vidět, že zadržuje smích. Já jsem měl blíže k pláči. Díky Bohu naší konverzaci nikdo neslyšel.
Tedy doufám.
Teď sedíme v taxíku, který nás veze k jeho domu.
K Paulovo domu.
