Vůbec jsem si takového Paula nepředstavoval. Vypadal tak.. tak stejně jako já. Vlastně podobně, protože jsem věděl, že oči mám po mé matce.
Čokoládově hnědé.
Jinak jsem nejspíše celý Paul, protože má stejnou barvu vlasů, hodně podobný nos a tvar rtů a čelisti. Nebál bych se říct, že jsme si podobní o dost více, než on a Ethan. Ten po něm má jen jeho modro-zelené oči.
Nevím jak vypadá Ethanova matka, ale věřím, že by jí byl podobný.
,,Ehm.. D-dobrý den.." Rozpačitě se poškrábu na zátylku. Jsem z něho opravdu nervózní. Již nějakou dobu se nepohnul a já mám pocit, že se z něj vážně stal solný sloup.
Koukal se na mě prázdným pohledem a já se opravdu začínal bát. Bál jsem se, že mě vyžene ven. Nebo mi něco vykřičí do obličeje, čí že
,,Jsi to ty?" Řekl naprosto prázdným tónem hlasu a já si nebyl jistý, co mám odpovědět.
Ptal se snad na to, jestli jsem jeho syn?
Nebo se ptal na něco úplně jiného?
Měl alespoň malé tušení, o tom kdo jsem?
Tipoval správně?
Chtěl vůbec, abych to byl já?
Asi jsem mlčel moc dlouho. Nebo možná vycítil, že tak úplně nechápu jeho otázku. A tak se jí pokusil zformulovat do trochu jiného tvaru. Který mi vyrazil dech.
,,Jsi to ty Paule?"
