Přemýšlel jsem nad tím celou noc. Je možné, že by Ethanovo otec byl i můj? Je možné, že já a on jsme bratři? Ano bych se tomu nedivil, protože si opravdu rozumíme.
Paul.
Zatracený jméno.
Ale je možné, že to tak není.. Po světě přece neběhají jen dva Paulové.
Myšleno v tom smyslu jakože já a můj, možná i Ethanovo, otec. Ale kdyby to tak bylo asi bych se nedivil a nebyl ani naštvaný, protože s Ethanem si skvěle rozumíme. A jak jsem se od něj dozvěděl, tak jeho matka umřela krátce po jeho šestých narozeninách, takže macechy bych se bát nemusel. Za což jsem jedině rád. A jeho otec, Paul, nikoho nového nemá.
A je také o několik měsíců mladší. Mně je osmnáct a jemu sedmnáct. Ale pivo mu už v pohodě prodají, protože vypadá tak na dvaadvacet, zatímco já vždy musím vytáhnout občanku, nebo řidičák.
Opravdu mě to štve, on je mladší a ještě nezletilý, on by jí měl vždy vytáhnout a pak si dát místo piva nějakou limonádu. Třeba kolu, nebo citronádu.. Nebo vodu..
U této myšlenky jsem se musel zasmát, protože jsem věděl, že on a voda.. To je jako Antarktida a padesáti stupňové horka.
