Uklízíme talíře po hostech a u toho si povídáme o nabídce, kterou sem dostala.
Jinny: Správný rozhodnutí
Já: Taky myslíš?
Jinny: To víš že jo, k čemu je luxusní chata plná prachatých klientů v lyžařským areálu, k tomu mozek nepotřebuješ. (a ironicky se zasmála)
Chtěla jsem odpovědět než přišel baculatý kluk.
Kluk: Hele našel jsem v jídle nehet.
Byla sem naštvaná a zvedla jsem jenom ruku a byla sem k němu zády.
Já: Vůbec se nesnaž (naštěstí odešel)
Jinny: Vidíš zažila bys v Rakousku takhle kvalitní zábavu? Myslím že ne.
Jinny odešla a já se trochu zamyslela
Když sem přišla domů ihned sem šla zavolat na to číslo jestli bych teda nemohla jet do toho Rakouska.
Já: Dobrý den, tady Nicol Williamsová ze včerejška, napadlo mě jestli ještě (Nestihla jsem to ani do říct a už se jenom ozvalo)
Hlas: Hledám obsluhu horské chaty? Ano hledám.
Já: Vážně?
Hlas: Můžeš nastoupit, ale musíš jet už zítra, je to 10 hodin nočním vlakem.
Poděkoval jsem a běžela rychle nakupovat jídlo pro tátu, fakt sem se o něho bála, že to tu sám beze mě nezvládne.
Po telefonu s tátou.
Já: Tak jo, navařím ti jídlo co ti v mrazáku vydrží až do dubna, víš jak funguje mikrovlnka ?
Táta: Jo je to v podstatě magnetron, který přeměňuje elektřinu.. (To už ani nedořekl, protože sem ho okřikla)
Já: Nenne! Myslím vypnout a zapnout?
Táta: Jo, Nici co se to děje? Vypravuju tě do nějaké horské divočiny? Sám tu zůstávám a hledám si práci
Nici: ty jí seženeš, jenom se musíš snažit.
Táta: Je ti teprve 19 náct.
Nici: No právě, je mi 19 náct, a navíc je to v Rakousku to není divočina.
Táta: Rakousko známý pro svou hudbu a sušený jídlo a objevení psychoanalýzy, tam se ujmeš.
Nici: Si fakt hroznej, tebe nikdo nezaměstná a nezapomeneš se někdy vykoupat,že ne ?
Táta: každý měsíc.
Nici: Vzdávám to
(Smála jsem se a utíkala si balit věci do pokoje)
Když sem si balila oblečení našla jsem ve skříni ceduli s nápisem GO NICI! chtělo se mi brečet, když sem si vzpomněla na mamku..
Když jsem měla sbaleno vyšla jsem ven a šla jsem do květinářství pro kytku. Zastavila jsem se na mostě kde se to vše odehrálo, tady se to stalo, kdyby jsme se tenkrát dívali na cestu, byla by tu s námi furt máma... Ukápla mi slza a na chodník jsem položila květinu..
Když jsem přišla domů dával jsem ještě zbytek jídla do ledničky. Než přišel táta.
Táta: A co mám jako dělat s tímhle ? Co to je? ( ukázal lilek)
Já: Nemůžeš jenom přežívat o fazolích.
Táta: Poslyš, vyhráli jsme dvě světový války jenom o fazolích, tak je nepomlouvej.
Já: Hele přes internet máš objednanou pravidelnou zásilku (otočila jsem se na paní co stála u kuchyně a pomáhala mi s jídlem ho uklidit)
Lexi tohle zdravím, posedlej taťka Bill.
Bille tohle je Lexi. Pozdravili se úsměvem a podali si ruce.
Pečuj o něj ať žije, než se vrátím.
Slyšela jsem jak venku zatroubilo auto, rychle sem utíkala si pro baťoh a kufr.
Ještě jsem rychle řekla tátovi.
Já: Můj plat půjde rovnou na hypotéku, budu ti posílat dýška a nezapomeň, každá obálka (táta mě rychle překřikl)
Táta: S velkýma červenýma písmenama, já vím. Honem ať ti neujede.
Nici: (Zarazila jsem se) Možná to není nejlepší nápad
Táta: Běž hned
Přišel a objal mě a dal mi pusu na čelo
Táta: Mám tě rád Nici Williamsová
Nici: Já tebe Villeme, ahoj tati ' a znovu jsme se objali '
Otočila jsem se a rychle šla ke dveřím řekla sem jenom 'Měj se tu'!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
