Spark of faith (CZ Doctor Who)

Část první: Havran s prapodivným jménem

"Takže vás poslali z velení?"

Usmála se starší žena a Doctor přikývl.

"Ano. Poslali mě sem kvůli těm útěkům."

"Žádný jiný subjekt to nedělá. Chyba není na naší straně. Je hlídaná ve dne v noci, ale pořád se jí daří nacházet skulinky v zabezpečení. Bere to jako hru."

"Kolik jí je?"

Zajímal se Pán Času dál a přitom už pohledem utíkal ke dveřím celý té dívky. Lékařka pokrčila rameny.

"To nevíme. Mění ty čísla jako ponožky. Třeba včera tvrdila, že je jí 642."

"Dělá si z vás legraci."

Konstatoval Doctor a zvedl pohled.

"Můžu už za ní?"

"Samozřejmě. Čeho, že jste to doktor?"

"Non-Gaistické Psychologie."

Opáčil a vydal se k těm dveřím. Vojáci před nimi zasalutovali a on si povzdechl.

"Tak pustíte mě?"

"Ano, pane."

Přikývl jeden a zadal kód do číselníku za ním.

Hned jak se dveře otevřely, uslyšel hlasitě puštěného Vivaldiho. Jaro, pokud se nemínil.

Před Doctorem se objevila celkem útulná místnost. Po pravé ruce stála dřevěná postel, s rozházenou peřinou, zatímco polštář se válel na opačné straně, pod čímsi, co by se dalo nazvat bidlem. Na něm seděl už dříve zmíněný havran a pohledem propagoval nově příchozího. Okolo celé jedné zdi byly poskládány plátna, některá čistá, jiná už svoji malbu měly. Ve vzdálenějším rohu stál gramofon, hned vedle něj knihovna a stojan na desky.

Uprostřed místnosti stála ta dívka. Na sobě měla volné, původně snad bílé tričko, vlasy stažené do drdolu tam držely jen díky šikovně zabodnutému štětci. V jedné ruce držela paletu, v druhé štěteček.

"Zavřete, táhne na mě."

Pronesla bez toho, aby se otočila a i nadále se věnovala obrazu.

Dveře se uzavřely a oddělily tak Doctora od možnosti utéct.

"To je lepší. Vy jste tady nový?"

Zeptala se ona a věnovala mu letmý pohled.

"Hmmm..."

Zamručel Doctor a přešel blíž. Mnoho víc než ona Paní Času ho teď zajímala její malba.

"To je Gallifrey?"

Nakrčil obočí on. Na obraze doopravdy byla Arkádie, jedno z měst na jeho domovské planetě, ale vypadala jinak, než si ji pamatoval.

"Po Časové Válce."

Přitakala dívka a usmála se.

"Vy jste další? No nic. Co je to tentokrát? Dietolog?"

"Psycholog."

"To vyjde nastejno. A dietologa bych potřebovala mnohem víc. Jestli mi okamžitě nezmění jídelníček, tak tu z té stravy zregeneruji. Přísahám."

Potom se štětcem vrátila k Nebeským valům opravené Arkádie.

"A jak vám mám říkat?"

"Doctore. Víc nemusíš vědět. A ty?"

"Mmmm..."

Nevnímala ho a pak, jakoby jí něco docvaklo se otočila.

"Pardon, říkal jste něco?"

"Tvé jméno, opičko. Jak zní?"

"Neřeknu."

"Tak jak ti mám říkat?"

"Spark."

Konstatovala, položila paletu a zvedla paži.

"Claro!"

Staly se dvě věci. Doctor sebou cukl, když to jméno uslyšel a z bidýlka se zvedl havran. Doplachtil k dívce a sedl jí na ruku.

"Hodná."

Usmála se Spark a vytáhla z kapsy hrst zrní.

"Claro?"

Zvedl Pán Času obočí.

"Ano. Jmenuje se Clara."

"Clara?! Proč Clara?"

"A proč ne?"

Pokrčila rameny a ignorovala Doctora, který lapal po dechu.

"To není vtipné."

"Ani nemá být."

"Proč je tu to zvíře?"

"Je v ní kousek mojí duše."

Odpověděla, jakoby se nechumelilo a dál krmila svého havrana.

"Cože?"

"Věda Pánů Času. Nesnažte se to pochopit, stejně se Vám to nepovede. Claro, na místo!"