Spark of faith (CZ Doctor Who)

Část čtvrtá: Rodinné trable

"Paní Času, Paní Času. Jaká?"

Přecházel Doctor sem a tam po TARDIS a horečně přemýšlel.

"A kus duše v havranovi. Pche."

Výsledky testů byly pozitivní. Doopravdy to byla jedna z jeho lidí, ale vymýšlela si. Polovina z věcí, které mu řekla byly úplné nesmysly.

"Havran, který se jmenuje Clara. To není ani vtipné."

Zkameněl mu obličej a na chvíli se nostalgicky zahleděl kamsi za konzoli.

"Ale dost. Musím toho o ní zjistit víc."

Zatřepal hlavou a vyběhl ven. Proběhl chodbou, zamával na strážné a ti ho pustili za jeho pacientkou.

"Spark!"

Křikl a tím ji vyrušil ze spánku, což neměl dělat. Paní Času, která z biologického hlediska nepotřebovala tolik spát jako lidé sice už odpočívala dost, aby byla vyspaná, ale vstávat se jí nechtělo. Dívka se jen otočila, uchopila polštář a hodila ho po Doctorovi.

"Mlč! Chci spát!"

"Spát se teď nebude."

"A bude! Spánek je dar, tak mě nech být."

To sice byl dobrý argument, dokonce i takový, že by se dal postavit na Doctorovu úroveň, to ho ale nezajímalo.

"Huš! Jsi Paní Času. Ovládej se."

"Fajn, no. Co chceš?"

Posadila se a protřela oči.

"Mluvila si o své matce."

Začal Doctor a sedl si na svou stoličku.

"Mluvila. A?"

"A co tvůj otec?"

Ta slova ji zarazila. Neváhala ale ani setinu vteřiny a odpověděla.

"Nemám otce."

"Musíš mít otce."

Odporoval jí, ale Spark si stála za svým.

"Nemám otce."

"Ale notak. Neschovávej to za fakt, že jsi Paní Času. Musíš mít dva rodiče. Jinak to prostě nejde."

Dívka zatnula ruce v pěst.

"Řekla jsem, že nemám otce!"

Náš hrdina to ale asi úplně nepochopil.

"Biologicky je potřeba..."

"copak to nechápeš?! Biologicky nejspíš otce mám, ale to je všechno. Nikdy jsem ho neviděla. Máti o něm nikdy nemluvila. Prostě žádného nemám, chápeš?"

"Přibližně. Proč jsi nikdy neviděla svého otce?"

Ta otázka začal vrtat v hlavě naší mladé hrdinky jako malý červík. Hodně dlouho mlčela a až po nějaké době promluvila.

"Já nevím. Nikdy jsem se neptala. Anebo jinak. Ptala jsem se, ale ona mi nikdy neodpověděla. Je to takové..."

"Zakázané téma?"

Pomohl jí Doctor a nakrčil obočí.

"Spark, co o něm víš?"

"Že zradil mou matku. Nechal ji v nebezpečí, když na tom byla nejhůř."

Muž pevně sevřel čelist.

"Takoví by se měli střílet."

"Měli. Ale jak říkáš. Biologicky je to můj otec. Namyšlený Pán Času."

"Namy... Moment, cože?"

Zarazil se on a Spark pokrčila rameny.

"Všichni jsou takoví."

"Jsou to tví lidé."

"Což nemění nic na tom, že jsou to zabednění egomaniaci."

Zněla tak přesvědčeně a vlastně měla i pravdu. Ani samotný Doctor si o nich nikdy nemyslel nic hezkého.

"A proč?"

Zajímal ho její názor. Strašně moc.

"Protože mají moc pravidel. Jsou tak puritánští jak jen to jde. Moje máma se mnou létá v ukradené TARDIS. A já jsem teď dostala svoji. Jen na zkoušku."

"A skončila jsi tady."

"Tak nějak."

Ušklíbla se a postavila.

"Claro, zlatíčko moje."

Havran přiletěl ihned.

"Ale já se odsud dostanu, pamatuj si to. Možná ne dnes a možná ne sama, ale všechno tady lehne popelem."