Spark of faith (CZ Doctor Who)

Část druhá: Není zábavy bez trošky jedu

"Kousek duše? V tom havranovi?"

Vykulil oči Doctor a přitom přistoupil blíž.

"Přesně tak."

Uchechtla se Spark a pokračovala v krmení havrana.

"Co to je za hloupost?"

"Žádná hloupost, věda to je. Chráním tak sebe samotnou, proti lidem jako jste vy."

"Já ti ale neubližuji."

Hájil se Pán Času, ale k ničemu mu to nebylo.

"Držíte mě tady. A já nechci. Jediné co chci je jít pryč."

"Všichni něco chceme. Já třeba bych chtěl zpátky všechny ty, které jsem ztratil."

Tvářil se přitom tak nostalgicky, že i Spark nevydržela a přes svou rýpavou povahu ho chytila za rameno.

"Vím, jak se cítíte."

"Vážně? Kolik přátel už jsi ztratila?"

"Dost, na tu dobu, kterou chodím po tomto světě. Jsem Paní Času. Není to vždy jen výhoda."

Pak se z ničeho nic usmála a máchla rukou, na které pořád seděla Clara. Ta roztáhla křídla a odletěla zpět na své místo.

"Takže."

Tleskla a kývla na něj.

"Proč jste tady?"

"Protože jsi smutná. A nejen kvůli svému nedobrovolnému pobytu tady."

Odpověděl s vážnou tváří a rozhlédl se.

"Není tu žádná stolička."

"Obvykle si všichni sedají na postel."

"Nejsem všichni."

Nakrčil obočí a znova zakroutil hlavou.

"Příště si s sebou nějakou přinesu."

"Žádné příště nebude."

Ušklíbla se Spark a vítězoslavně vytáhla z kapsy malou ampulku.

"Co to je?"

Vydechl znuděně Doctor a věnoval přitom větší pozornost havranovi, než dívce zlověstně stojící před ním.

"Astrechiodyn."

Odpověděla a přehodila si lahvičku z jedné ruky do druhé.

"A to má být co?"

"Jed. Smrtelný, tedy pro lidi."

"Ha ha. Vtipné. Nic tam není."

Konstatoval Pán Času a ona se zasmála.

"Právě, že tam nic není je fakt, který Vás má děsit."

Kupodivu tento dramatický výstup neudělal na Doctora takový dojem v jaký Spark doufala.

"Aha. Takže mě má děsit, že jsi do okolí údajně vypustila jed, jehož název je shodou okolností totožný s lékem proti svrabu z konce dvaadvacátého století?"

Dívka na něj vytřeštila oči.

"Sakra."

"Ano, sakra. Mě jen tak neoblafneš."

"Vždyť jste psycholog, k čertu!"

"A taky se trochu zajímám o farmacii."

Pak přešel k plátnu a pečlivě si ho prohlédl.

"A příště bys měla méně koulet očima. Působí to lacině a nevěrohodně."

"Tak najednou jste i učitel divadelních umění?"

Nakrčila nos a praštila s ampulkou o zem.

"Já se na to vykašlu."

"Vážně? A na co?"

"Na Vás!"

Křikla a kopla do země.

"Na vás všechny. Lidi. Malé, hloupé lidi! Jste tak legrační, když si myslíte, že vůbec něco víte. Jste jako opičky."

"To bezpochyby. Ale i opičky mají potenciál, nemyslíš?"

Tou reakcí jí zcela vyrazil dech.

"To... To asi... Ano?"

"Skvělé. A teď zpátky k tomu havranovi. Proč se jmenuje Clara?"

"A proč Vás to tak zajímá?"

Pravda je, že Doctorovi ta otázka nedala spát. Havran, který se jmenuje Clara, to je pro někoho s jeho zkušenostmi a hlavně vzpomínkami.

Clara.

Clara Oswaldová.

Jeho nemožná dívka. To spojení mezi ní a tímhle prapodivným ptákem bylo víc než do očí bijící.

"Jsem psycholog. Zajímá mě, po kom jsi ho pojmenovala."

Spark se zamyslela.

"Víte, že už ani nevím?"

"Snad si vzpomeneš."

"Jednou, možná. Ale teď už jděte."

S těmi slovy se otočila, přidala zvuk na gramofonu a už nevěnovala našemu Pánovi Času pražádnou pozornost.