Spark of faith (CZ Doctor Who)

Část osmá: Shledání

"Tak kdo je, zatraceně, tvoje matka?!"

"Do toho, ti vůbec, ale vůbec nic není."

Odsekla Spark a zavřela za sebou těžké kovové dveře. Clara jí seděla na rameni a propalovala ho pohledem.

"Je mi do toho všechno. Tak kdo?"

"Paní Času."

"Která Paní Času?"

"Ta, kterou jsi nechal zemřít."

Zase ten zvláštní pocit, jako by tento rozhovor už někdy slyšel.

"Těch bylo. Můžeš být konkrétní?"

Až pak si uvědomil, že to řekl nahlas. Hned vzápětí totiž dostal facku.

"Ta, která tě milovala. Byla ochotná kvůli tobě udělat všechno. Zemřít, zabít."

"Neznám žádnou Paní Času, která by milovala mě i Rassilona."

Spark protočila panenky.

"Do háje, co sem taháš toho magora?"

"Řekla jsi, že tvůj otec byl Prezident Gallifrey, zničil všechno co mohl a zabil miliony."

"Ano, to jsem řekla. Tati."

V tu chvíli se Doctorovi zastavily obě srdce.

"Co... Cože?"

"Ano, ty tupče. A teď zasonicuj ty dveře."

Pán Času poslechl a přitom utrousil.

"Takhle se mnou mluvit nebudeš! Jsem tvůj otec."

"Tak zaprvé. Najednou jsi můj otec. A zadruhé, budu mluvit jak chci."

Havran zakrákoral na souhlas se svou paní.

"Nebudeš."

"Budu."

V tu chvíli palubou otřásl výbuch.

"To byla máma?"

"Nejspíš."

Odpověděla mu dívka a zadívala se do kamery v rohu.

"Jestli je chytrá, nabourala se do systému a vidí nás."

Poznamenal Pán Času, ale Spark se kupodivu neusmála.

"Možná ale není jediná, kdo nás vidí."

V tu chvíli se z rohu místnosti vynořil muž v černém, praštil Doctora do hlavy a ten už nemohl nic dělat.

_______

Podpatky klapaly po kovové podlaze, když tu se stanicí otřásl další výbuch. To nebyla ona, určitě ne. Do té části stanice přece nálože neumisťovala. Paní Času přidala a zahnula za první možný roh. Nelíbilo se jí, co se tady dělo. Jestli šel někdo po její holčičce, někdo, kdo věděl, co je a co s ní dělat, tak mu v tom musí zabránit, jakýmkoliv způsobem.

Utíkala jako o život, před očima pořád měla plánek stanice. 

Doprava.

Podkasala si sukni a v duchu se proklínala, že si vybrala tak nevhodné oblečení. Už několikrát ji málem stálo život, ale teď bylo v sázce mnohem víc.

Druhá vpravo.

Její účes ale držel pevně, což ji nepřekvapovalo. Spony z Eldicejské oceli to jistily.

Chodbou rovně.

Najednou se před ní objevila hromada sutin. Musela tedy přehodnotit svůj plán a zabočila ostře do strany. Okolo občas proběhl nějaký z obyvatel stanice, ale ti jí nevěnovali pražádnou pozornost.

Obě srdce jí bila jako o závod, když v tu chvíli jí cestu opět zatarasil následek jakéhosi výbuchu.

Rozhlédla se. Neměla kam dál běžet, jediné co jí zbývalo byly dveře vedle ní.

Vzala za kliku a nic. Dveře jakoby byly zamčené na mrtvý bod.

Sáhla do kapsy pro svůj sonický přístroj a přiložila ho k zámku. Chvíli to bzučelo a pak dveře povolily.

Žena vešla do místnosti a uviděla muže, jehož nemusela dlouho rozeznávat.

Byl to Doctor. Ten Doctor. Otec její malé Spark.

Když ji uviděl, otočil se a zamrkal.

"Ty?"

Ona si ale nebrala servítky, vrhla se na něj a přirazila ho ke zdi.

"Kde je?! Kde je moje holčička?!"

Doctor chvíli nechápavě zíral a pak pochopil.

"Mrzí mě to, drahá. Je mrtvá."

Tohle jí toužil vrátit už dlouho. Ona ovšem povolila stisk a v jejím obličeji se objevil zoufalý výraz. Pak, tiše, zlomeným hlasem zašeptala.

"Vážně?"

"Ne. Jen jsem ti chtěl ukázat, jak jsem se asi cítil tenkrát na S..."

V tu chvíli už nemohl nic říct, protože už byl opět přišpendlený ke zdi.

"Tvé jediné štěstí je, že jsi její táta."

"To by mě, ale zajímalo, jak jsem k ní přišel, Koschei."