Spark of faith (CZ Doctor Who)

Část pátá: Změna názorů

"Spark? Spark, kdepak jsi?"

Zašeptal do tmy Doctor a nasadil si brýle. Jeho sonické brýle. Chtěl si s ní promluvit.

"Jdi do háje."

Ozvalo se a on si všiml, že sedí skrčená v rohu s nohama u brady. Plakala.

"Spark, musím s tebou mluvit. Musím vědět, kdo doopravdy jsi."

"Táhni!"

Hodila po něm knihou, ale on uhnul.

"Ne. Můžu tě odsud dostat, ale musím vědět kdo jsi."

Dívka zvedla pohled.

"Tak zaprvé, proč bys to dělal a zadruhé, jak bys to udělal?"

"Jsem Pán Času."

Ty slova obvykle vyvolávají strach, nebo alespoň úctu, ale jak víme, Spark není obyčejná holka. Začala se smát, celkem nahlas a dlouho. Rukou se plácala do nohy a nešlo ji zarazit.

"Ty, jo?"

"Ano, já."

"A který, prosím tě?"

Očividně jí to přišlo velmi vtipné.

"Není to jedno?"

Zvedl Doctor obočí, protože už ho to přestávalo bavit.

"Ty jsi vtipný. A teď tu o Červené Karkulce."

"A dost!"

Křikl, vzal její ruku a položil si ji na hrudník.

"Co cítíš?"

Spark se zarazila.

"Moment. Ty máš..."

"Dvě srdce. Ano. Pán Času. Gallifrey. TARDIS. Chápeš?"

Potichu přikývla.

"Dostaneš mě odsud?"

"Teď ještě ne. A já mám pocit, že ty tu taky ještě chceš být."

"Co tě to napadlo?"

Máchla rukou a pousmála se.

"A který Pán Času?"

"Pššt. To ti neřeknu."

Zatvářil se Doctor tajemně. Když už mohla mlžit ona, proč ne on?

"Tak mi to neříkej."

Ohrnula nos a postavila se.

"Takže co teď?"

"Co by. Zůstaneš tu se svým mazlíčkem a budeš i nadále předstírat, že je to část tvé duše."

Poznamenal sarkasticky, ale dívka to nenechala bez odezvy.

"Jinak by mi ji sebrali. A to bych nepřežila. Vážně je tam kousek mojí duše, protože mi na ní záleží. Mám svoji Claru ráda."

"To já taky."

Zahleděl se kamsi za její rameno a před očima mu proběhla tvář ženy, kterou viděl víckrát než si pamatoval. Toto rčení však v případě jeho Nemožné dívky nabývalo naprosto nových dimenzí.

"Haló? Jsi v pořádku?"

Přerušila ho po chvíli Spark starostlivě.

"Jo, jo, samozřejmě. Víc než ty."

"To určitě."

Protočila panenky, ale to nezůstalo bez odezvy.

"Já, narozdíl od tebe můžu kdykoliv odejít."

Uzemnil ji a zahleděl se jí do očí.

"A teď mi, potvůrko, řekni, kdo vlastně jsi."

"Nejsem nikdo důležitý."

Pokrčila rameny, ale Doctor si to nenechal líbit.

"Všichni jsou důležití."

"Jo, já vím, chci jen říct, že pro politiku na Gallifrey nejsem moc významná. I když..."

Paní Času se zamyslela.

"I když co?"

Dotíral muž, protože nesnášel nedokončené věty.

"Moje máti vždycky říkala, že jsem..."

Další odmlka.

"Co jsi?!"

Zvýšil Doctor hlas.

"Hele kuš. Mluvím já."

"Tak už se vyjádři! Co říkala?!"

"Že můj otec, a to je jediná věc kterou o něm vím, byl jednu dobu Lord Prezident."

Ta informace byla jako kulka mezi oči. Jejímu společníkovi se zúžily zorničky a rty pevně stiskl k sobě. Udělal krok dozadu a bylo vidět, jak svírá ruce v pěst.

"Jsi v pořádku?"

Zajímala se, ale radši se k němu nenatáhla.

"Rassilon."

Vydechl a couval ke dveřím.

"Cože?!"

Zvedla obočí a chtěla ho zarazit. On už ale byl v přechodové komoře.

"S mou pomocí nepočítej!"

Zakřičel a odešel.