Foul

11. kapitola

Ehmm, takže pro začátek... jsem úplný idiot :D dala jsem totiž tuto část omylem k jiné povídce a zveřejnila... no nevadí :'D takže tu je pokus číslo dvě:

Ahoj lidi!

Já vím, jsem strašná, nejstrašnější, že přidávám po takové době. Minulý týden mi to prostě nevyšlo a tento týden, jestli čtete Keep calm&love senpai, tak jste věděli, že mi na pc nejde net, takže to byl důvod, proč jsem nepřidala ani tento čtvrtek. Měla jsem v plánu tedy přidat hned v pátek, ale v poslední době vůbec nějak nemám chuť na psaní, nevím proč, takže jsem se k tomu dostala až po dlouhém dokopávání.

Jinak tímto asi končí pravidelné vydávání, protože to asi nadále nebudu zvládat, ale pokusím se nějak zmátořit, abych nepřidávala moc opožděně. Ale popravdě jsem čekala, že tento okamžik přijde dřív, takže jsem byla docela překvapená, že jsem pravidelně zvládala přidávat dva a půl měsíce :D

No nic, už přestanu kecat a tady máte dlouho očekávanou kapču :)

Moment... tímhle mi měl pomoct?! křičel jsem v duchu zoufale, když mě opět chytl za vlasy, abych se znovu podíval před sebe, přímo na jeho ztopořené nádobíčko.
„Tohle ne..." hlesl jsem tiše, ale přesto dobře slyšitelně a víčka tiskl pevně k sobě, když už jsem neměl možnost sklopit hlavu.
„Nenuť mě se opakovat! Jestli to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém a jediný, kdo na to doplatí, budeš ty. Rozuměl jsi?!" procedil skrz zuby, pustil mé vlasy a pro změnu mě chytil za bradu a donutil mě opět zaklonit hlavu, aby mi viděl do obličeje. Otevřel jsem oči a naskytl se mi pohled na jeho děsivý výraz, který ovšem nebyl nijak ojedinělý. Nechtěl jsem ho ještě víc naštvat, než byl a už vůbec jsem nechtěl vědět, čím má v plánu mě k tomu donutit, když nadále nebudu spolupracovat.

„Tak rozuměl jsi?!!" zvýšil ještě o něco hlas a zpřísnil jeho tón.
„Jo..." špitl jsem tiše.
„Neslyšel jsem. Řekni to nahlas." rozkázal mi. Moc dobře věděl, co jsem řekl, jenže taky moc rád mě viděl v tomhle stavu a náramně si to užíval.
„Jo." zopakoval jsem už o něco hlasitěji.
„Reii, řekl jsem hlasitě." Mluvil stále přísně, ale teď už měl na tváři zase ten svůj úšklebek, kterým se mi vysmíval a naznačoval jeho náramnou spokojenost, že se mu podařilo mě zlomit.
„Jo, rozuměl. Udělám to." řekl jsem již dostatečně nahlas, tedy, spíše to po něm štěknul, ale očividně mu to nevadilo.
„Vidíš, že to jde, hodný hoch." řekl spokojeně a přejel mi palcem po tváři.
„A teď se konečně do toho pusť. A hlavně nezapomeň, co jsem ti říkal." zavyhrožoval znovu a konečně mi pustil bradu. Zhluboka jsem se nadechl, nervózně polkl a s mírně pootevřenými ústy se k němu začal pomalu přibližovat.
„Ale notak, nechovej se jak bábovka a neprodlužuj to zbytečně." Přiložil mi ruku na týl a zatlačil na něj, aby mé konání urychlil a já měl v tu chvíli téměř celý jeho penis v puse. Okamžitě se projevil dávicí reflex a já se pokusil od něj odtáhnout, abych se mohl nadechnout, jenže on držel ruku stále na mém týlu a naopak ještě více přitlačil a já tím byl donucen ho pojmout úplně celého. Teď mi došlo, co myslel tím, aby mě ani nenapadlo mu ublížit, protože mi hlavou najednou probleskla myšlenka ho kousnout. Ovšem představa to byla poněkud nechutná a navíc jsem se bál, jaký trest by mě za to čekal.

Po chvíli, kterou mi věnoval na 'rozdýchání', se mi podařilo jakžtakž uklidnit a dokonce i dávení ustalo. Tlak na můj týl, který mi znemožňoval se od něj odtáhnout, také z větší části zmizel, ale to pro mě nebyla žádná velká výhra, jak jsem si mohl velmi rychle uvědomit.
„Tak šup, začni." vybídl mě a tentokrát lehce zatahal za mé blonďaté prameny vlasů. Tentokrát jsem uposlechl téměř okamžitě a začal pomalu pohybovat hlavou. To ovšem opět spustilo dávení a já nebyl schopen jeho velikost pojmout celou, proto jsem si chtěl pomoci rukou, jenže to mi bylo okamžitě zatrhnuto.
„Žádné ruce, jinak ti je svážu za záda." zavyhrožoval a přirazil proti mojí puse. Vůbec jsem to nečekal, takže jsem se hlavou musel zapřít o jeho ruku, kterou měl stále přiloženou na mém týlu jako pojistku, kdybych náhodou odmítal dál spolupracovat. Pro mé překvapení následoval další příraz a po něm další a další a já se stále musel opírat o jeho ruku, abych udržel na kolenou rovnováhu. Sice nebyl nikterak jemný, ale díky pravidelnosti jsem si zvykl a možná to pro mě bylo i pohodlnější, než kdybych to musel 'odpracovat' sám.

Místností se začaly rozléhat tiché steny, které postupně nabývaly na intenzitě a upozorňovaly na blížící se konec mého utrpení. Semkl jsem kolem něj rty pevněji, abych to měl co nejdříve za sebou, což nejspíše nečekal a o to víc začal vzdychat.
„Kurva Reii..." zavzdychal mé jméno, ještě párkrát tvrději přirazila s hlasitým sténáním se udělal. Samozřejmě nebyl nijak ohleduplný a jeho poklad skončil v mé puse. Okamžitě jsem se znovu zadusil, ale teď už naštěstí mi nebránil v odtažení. Skácel jsem se na ruce, kterými jsem se opíral o zem a začal to všechno vykašlávat ven, i když i přes to mi něco málo v puse zůstalo a já se toho v tuto chvíli nemohl zbavit nijak jinak, než to spolknout.
Podařilo se mi to nějakým způsobem rozdýchat, ale to se zdařilo i Katsurovi a mé utrpení tímto nekončilo, jak jsem se domníval, spíše tím započalo.
„Vstaň a svlékni se." poručil mi a já se na něj jen nevěřícně podíval.
„Ale vždyť... už..." začal jsem protestovat koktajícím hlasem, ale jak se dalo čekat, nebylo mi to nic platný. Jak překvapivé.
„O tomhle jsme už mluvili. Koukej udělat, jak říkám, jinak bude zle." přikázal znovu tím svým nepříjemným tónem, chytil mě jednou rukou za tričko, které rupalo ve švech, ale naštěstí zůstalo pohromadě a neroztrhlo se, a vytáhl mě na nohy. „Tamto ber jako předehru."

Tohle už snad nemůže být více ponižující, pomyslel jsem si, když jsem už před ním stál úplně nahý a koukal kamsi do strany.
„Otoč se a opři se o stěnu." Trochu mě zarazilo, když se sklonil a namočil prsty do bílého spermatu, který jsem tam před chvílí vyplivl, ale nijak dál jsem to neřešil a prostě udělal, jak řekl. Docela mě znervózňovalo, když jsem si domýšlel, co má teď asi v plánu, ale rozhodl jsem se nad tím radši nepřemýšlet a myslet na to, jak už jsem v klidu doma... s bolavou prdelí. Ne, opravdu v této situaci pozitivně myslet nešlo. Přejel mi rukou po boku a následně sjel na můj zadek, který stiskl a já se stáhnul.
„Uvolni se. Jestli budeš takhle ztuhlý, tak ať se budu snažit sebevíc, bude to bolet." Mohlo by se zdát, že se mi teď opravdu snaží poradit, ale jeho úšklebek, který byl poznat z hlasu, říkal něco úplně jiného. Přesto jsem se o něco uvolnil, protože jsem věděl, že je to pravda. Vjel mi mezi půlky a otřel se prsty, na kterých měl své sperma, o můj vchod, do kterého hned na to vnikl. Bolestně jsem zaskučel, když jsem v sobě ucítil hned dva prsty a pokusil se před nimi uniknout ucuknutím, ale obtočil kolem mého pasu druhou ruku a přidržel si mě. Nedal mi ani moc času na zvyknutí a hned jimi začal ve mně pohybovat, což šlo díky spermatu, které nejspíše úmyslně použil jako lubrikant, mnohem snáz a nebylo to tak nepříjemné.

Nejdříve prsty pohyboval spíše do stran, ale pak pronikal i hlouběji do mě a dokonce se otřel i o mé citlivé místečko. Překvapilo mě to. Nečekal jsem, že by cokoliv z toho, co mi dělal, se mi mohlo byť jen na malý okamžik líbit. Protože jsem se ale odmítal před ním ještě více ponižovat, nedával jsem to na sobě znát. Tedy to jsem si alespoň myslel. Začal mi přes tento bod jezdit čím dál víc a občas se dokonce i uchechtl, jelikož moc dobře věděl, že ztrácím nad svým tělem kontrolu a už dál nemůžu zapírat, že by se mi to protivilo. Už jsem to nevydržel a z úst mi unikl jeden tichý sten. Fajn, jedno maličké zavzdychání zas tak nevadí. Ale on následovalo hned další! A po něm další a další a takhle to pokračovalo dál. Přidal třetí prst a stále dráždil mou prostatu. Můj penis už byl v plné velikosti, což jsem opravdu nečekal, že by se mohlo dnes stát a mé steny byly čím dál hlasitější. Dokonce jsem se neudržel a vyrazil proti jeho prstům. To ale nejspíš bral jako signál, jako jakousi vstupenku a prsty vyměnil za svou 'maličkost', přičemž jsem se neubránil menšímu bolestnému zaskučení.

Myslel jsem, že když byl ke mně teď tak ohleduplný, tak že bude i nadále. Ach, ta moje naivita. Nedal mi žádný prostor na to si zvyknout a hned začal tvrdě přirážet. Sice jsem sténal, ale tentokrát to už nebylo slastné sténání, nýbrž bolestné a já neměl možnost tomu jakkoli uniknout. Pokusil jsem se tedy prostě co nejvíce se uvolnit a tuto chvíli nějakým způsobe přežít, což se chvílemi zdálo opravdu nemožné. Občas se mi otřel a mé citlivé místečko, ale to rozhodně nemohlo přehlušit tu bolest, kterou mi způsoboval. Přidával na tempu a ač jsem si myslel, že je to nemožné, byl čím dál více vůči mému tělu hrubější. Naštěstí pro mě netrvalo dlouho a teplá tekutina, která se náhle rozhostila v mém nitru, mi zvěstovala konec mého utrpení. Tentokrát opravdivý konec.