Foul

15. kapitola

Zdravíííím! :D

Nebojte, nezapomněla jsem na tuto povídku... i když přidávám kapitolu po více jak dvou měsících :D  Za ten jeden měsíc sice mohla brigáda, o čemž jsem vás informovala, ale stejně :D  No nic, k věci. Během svého volna jsem pár kapitol sesmolila, takže je sem budu v průběhu tohoto měsíce nějak přidávat. Nevím přesně jak, nebude to nijak pravidelné, protože chci přidat kapitoly i k dalším povídkám, takže uvidíme, kolik času a energie se mi bude chtít za den vložit do psaní :D

Tak abych pořád nekecala, tady je po delší odmlce pokračování a snad se bude líbit :)

V sobotu večer jsem se vrátil domů, přesně, jako jsem měl v plánu. Naštěstí jsem se do té doby zvládl dít i docela do kupy, hlavně díky Aimi, která se o mě po celou dobu starala. Měl jsem stále výčitky, že jsem se nepodílel na úklidu, i když jsem ho snad z větší části já nezavinil, ale především jsem si vyčítal, že hned druhý den po té, co spolu začneme chodit, Aimi přidělávám zbytečné problémy místo toho, abychom spolu trávili nějaké hezké chvíle. Sice mě ujišťovala, že se nic neděje a nemusím si s tím lámat hlavu, jenže přesto mě to trochu užíralo. Rozhodně jí to musím vynahradit. Mám v plánu ji vzít na nějaké skvělé rande, ale jelikož dnes, v neděli nemá čas, údajně si zařizuje ještě něco ohledně vysoké školy, na kterou podala přihlášku, tak svůj volný čas využiju na učení, přeci jen mám za celý víkend co dohánět.

Jenže i přes to, že normálně s udržením pozorností nemám žádné větší problémy, tentokrát tomu bylo jinak. Neustále jsem přemýšlel, kam bych měl Aimi vzít, kde by se jí mohlo líbit nebo co bych jí mohl koupit. Přeci jen ještě o sobě toho moc nevíme, čímž mě ještě více udivuje, jak rychle jsme se dali dohromady. Měl bych ji vzít třeba na oběd nebo večeři? Ne, jsme spolu chvíli a tohle mi jako úplně nejvhodnější pro první rande nepřipadá. Tak do cukrárny? Ale co když nemá ráda sladké? Pizzerie nebo třeba kino? Tohle jsou asi takové ty klasiky, kterými bych nic nezkazil, ale rád bych vymyslel něco trošku originálnějšího, aby věděla, že jsem si dal s vymýšlením trochu práce a nevzal jsem ji na první místo, které mě napadlo.

Nakonec se mi přeci jen podařilo se soustředit na učení, protože jsem věděl, že pokud si zhorším známky, tak dostanu zaracha a z mého rande, které by mohlo být jakkoli skvěle promyšlené, by vůbec nic nebylo. Navíc mám na přemýšlení ještě celý zítřek, jelikož mám trénink a po něm se taky budu muset ještě trochu učit, takže rande se prozatím přesouvá na úterý. No jo, ale když už jsem myšlenkami zabrousil k tomu tréninku... jak mám říct Masaovi, že je konec? Tohle se narozdíl od prozatimních  úterních plánů přesunout rozhodně nedá, protože nehodlám Aimi s Masaem nebo Katsurem podvádět do té doby, dokud si nevymyslím ta nejvhodnější slova, jak to zrzkovi řeknu a pochybuju, že se oba rozhodnou mě na začátku týdne ušetřit a neuspokojit své touhy a potřeby, když k tomu budou mít příležitost. Nebo kolem toho možná dělám zbytečný rozruch, třeba to pochopí. Určitě někdy někoho taky milovali, záleželo jim na něm a nechtěli mu dělat za zády nic, co by se mu nelíbilo a myslím, že nikomu by se nelíbilo, kdyby z něho dělal kdokoli paroháče.