Foul

14. kapitola

Přináším další kapču, snad se bude alespoň trošku líbit ^^

Ráno, když jsem otevřel oči, tak první, co jsem si uvědomil, byla šílená bolest hlavy. Pevně jsem víčka opět semkl k sobě a pokusil se tím ostrou bolest utlumit a zahrabal se více do teplých peřin. V tu chvíli jsem si ale uvědomil, že v posteli nejsem sám, protože jsem ucítil, jak mi někdo zezadu oddechuje na můj krk a zároveň mě objímá kolem pasu. Musel jsem se usmát, když jsem si vzpomněl na včerejšek s Aimi.

Osoba  vedle mě se lehce protáhla a kolem pasu mě sevřela o něco pevněji, přičemž mi na krk začala rozsévat jemné polibky. Úsměv na tváři se mi v tu chvíli ještě více roztáhl a do toho jsem spokojeně zamručel, ale šok jsem však prodělal, když jsem si uvědomil, že ten, kdo mě právě líbá na krk a svírá ve své náruči, rozhodně není Aimi. Okamžitě jsem oči zase otevřel, ale ještě mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatoval a odvážil se  otočit k osobě, se kterou právě sdílím postel.

"Souto!!" vykřikl jsem okamžitě, jak jsem ho spatřil a vymrštil se do sedu. Ani jedno z toho mé kocovině však samozřejmě nepomohlo a já si už rukama křečovitě svíral hlavu, která se mi okamžitě roztřeštila. Tohle musí být jen sen... tohle musí být jen zlý sen, jinak to není možné!! opakoval jsem si stále v hlavě, když jsem opět tiskl víčka pevně k sobě a čekal, až i bolest alespoň trochu ustoupí.

"Ah, proboha... nekřič tak..." zaskuhral Souta, jelikož i on po včerejším večeru trpěl nejspíše pořádným bolehlavem. Pomalu jsem oči začínal zase otevírat a v hlavě se mi nepřestávalo honit snad miliony myšlenek, na které jsem se snažil najít nějaké rozumné vysvětlení. Proč sakra jsem spal v jedné posteli se Soutou? Stalo se mezi námi něco? Ví o tom někdo? Bylo snad všechno to, co si ze včerejška pamatuju, jen sen? Naštěstí jsem přeci jen odpověď na jednu ze svých otázek našel a to na tu, která byla pro mě nyní nejzásadnější. Relativně rychle jsem si totiž všimnul, že jsem oblečený, tudíž je dost nepravděpodobné, že bychom se spolu vyspali a pak se následně zase oblékli. Tedy alespoň já, protože Soutovi sjela peřina a je minimálně od pasu nahoru nahý. Doufám, že u tohohle minima to taky zůstane, protože už takhle vidím víc, než bych chtěl, natož, abych viděl ještě něco dalšího a o to opravdu nestojím, protože si nehodlám dělat v hlavě fotoalbum penisů, které jsem už viděl.

"Co tu kruci děláš?" zeptal se a ještě si rukou mnul pravý spánek. Vypadal podobně zmateně, jako já, což mě v tomto okamžiku trochu uklidnilo, ale hned v tom druhém se mě opět zmocnila nervozita, protože takhle se asi budeme hodně těžko dopracovávat k tomu, jestli se mezi námi přeci jen něco nestalo, jelikož stále tady ta možnost je.
"Jak, co tu dělám? To ty jsi mě objímal a líbal na krku." chtěl jsem dát na svá slova trochu větší důraz, ale to v mém nynějším stavu nebylo moc realizovatelné.
"Myslel jsem, že jsi jedna z těch sexy koček ze včerejška." obhajoval se pro změnu zase on.
"To nerozpoznáš kluka od holky?" pozvedl jsem obočí a jen lehce se uchechtl, aby mě zbytečně zase nerozbolela hlava. "Pamatuješ si něco?" zeptal jsem se ho po chvíli ticha.
"Vůbec nic." zakroutil hlavou. "Nevím, jestli bych neměl být spíš rád." ušklíbl se a  začal se kolem sebe rozhlížet.
"Ale nevypadá to, že bychom vyváděli nějaké... něco." řekl nakonec, když se chvíli odmlčel. Ještě jsem na to chtěl něco říct, jenomže v tom se do pokoje rozletěly dveře.
"Dobrééé ráánooo!" rozkřičelo se několik lidí najednou přes celou místnost a jak já, tak i Souta, jsme se okamžitě chytili za hlavu, která se nám opět roztřeštila. Nikdy jsem nepil, natož, abych měl někdy kocovinu, takže tahle podivná bolest hlavy pro mě byla novinka. Většinou jsem rád zkoušel a poznával nové věci, ale zrovna bez tohohle bych se opravdu obešel, protože pocit, že v hlavě mám malé střípky, kterése mi zarývají do mozku, opravdu není ani zdaleka příjemný. Ještě chvíli trvalo, než se naším tělům podařilo na ostrou bolest, která postupně zase ustupovala, zvyknout.

"V tom máte prsty vy, mně je to naprosto jasný." začal Souta obviňovat hlouček lidí, který se mezi dveřmi stále výborně bavil.
"My ale vůbec nevíme, o čem to mluvíš." uchechtl se kdosi.
"No jistě, to vám tak budu věřit, zvlášť tobě. Bože, mně je tak zle." zaskuhral, promnul si spánek a začal z postele vstávat. Nevím proč, ale i ještě teď jsem se modlil, aby pod peřinou nebyl zcela nahý. Naštěstí měl alespoň boxerky, což mě ještě o něco víc uklidnilo, i když začínalo být dost zjevné, že si z nás zkrátka vystřelili.

"Dobré ráno." usmála se na mě Aimi, když už všichni ostatní odešli a posadila se na kraj postele vedle mě, přičemž mi rovnou podala prášek a sklenici vody, za což jsem jí byl opravdu vděčný.
"No mohlo být tedy lepší." uchechtl jsem se lehce, aby mě znovu ještě o to víc nerozbolela hlava. "Díky." poděkoval jsem za prášek a vodu a obojí si od ní vzal.
"Není ti zle od žaludku? Nechceš se nejdřív zkusit třeba vyzvracet, aby ti ten prášek vůbec stihl zabrat?" starala se a dívala se na mě těma svýma úžasnýma oříškovo-hnědýma očima.
"No je pravda, že mi není úplně nejlíp." přiznal jsem a přejel si rukou po břiše, když jsem sklenici s vodou i prášek odložil na noční stolek vedle postele.
"Ani se vůbec nedivím. Vypil jsi toho doopravdy docela dost." uchechtla se. "Měl by jsi dnes ležet, aby se ti udělalo líp. Půjdu teď pomoct s úklidem, ale budu se za tebou chodit dívat, jak ti je." slíbila mi. "Ještě ti udělám černý čaj a přinesu ti nějaké pečivo, kdyby jsi dostal hlad a ty si zatím skoč do té koupelny, pokud potřebuješ." usmála se, políbila mě na čelo a už mizela za dveřmi.

Trochu jsem si protáhl svaly a začal se stavit na nohy, ale pomalu, aby se mi případně nezamotala hlava, protože v tomto stavu by to bylo snadný. Je pravda, že mi bylo zle od žaludku, ale netušil jsem, že to bude mít tak rychlý průběh a já budu vůbec rád, že jsem stihl doběhnout k záchodu, kde jsem ještě chvíli pro jistotu ještě zůstal, kdyby náhodou mému žaludku připadalo nezbytně nutné, aby se jeho obsah vydal na menší výlet.

Když jsem se vrátil zpět, už jsem měl na stole hrnek a celou konvici s černým čajem a i sáček s několika rohlíky. Pousmál jsem se, rovnou si vzal prášek na zmírnění té bolesti hlavy a zase zalehl zpátky do postele, jak mi Aimi poradila. Cítil jsem se trochu blbě, že ona a ještě několik dalších lidí celý dům uklízí a já se válím v posteli a ještě se nechám obskakovat, ale asi je pravda, že bych se jim tam spíše motal a celkově jim tam byl prd platný, když bych běhal každou chvíli na záchod se vyzvracet a takto jsem své menší myšlenkové pochody ukončil a po malých doušcích začal usrkávat horký čaj.

Prosííím, přežijte tu Aimi teď chvilinku a nezabíjejte mě za to xD  Přísahám, že v brzké době se jí zbavím :D  No a taky se omlouvám, že to v té posteli nevyšlo se Soutou, třeba někdy příště xD