Všechno to začalo v den mých 16 narozenin.
Crrrr. Začal zvonit budík tak jako každé ráno v sedm hodin a budil všechny na pokoji do nového a snad dobrého dne. Rychle jsem otevřela oči a hned mně oslepily paprsky slunce, které se v kradly do probouzejícího se pokoje. Až teď jsem si uvědomila, že budík pořád zvoní a ostatní holky z pokoje nespokojoně a rozespale kňučí ať ho někdo vypne. A proto, že jsem nejblíž já lépe řečeno je na mém nočním stolku tak jsem ho umlčela. Svalila jsem se zpátky na postel a chvíli jen tak ležela a přemýšlela co mě dneska čeká. V hlavě mi výřilo spousty myšlenek o nejrůznějších věcech, že jsem málem zapomněla, že dnes je výjimečný den. Mám narozeniny!!!! Dnes je mi šestnáct let!!! Za dva roky budu moct vypadnout z tohohle vězení. Budu konečně volná. Už se tak těším! Šetřím si už ňakou tu chvíli na bydlení a takový ty věci. Jak jsem byla uvězněná ve víru vlastních myšlenek tak jsem ne zaregistrovala že ostatní holky jsou dávno pryč. Rychle jsem se oblékla a utíkala za nimi na snídani. Schody jsem doslova přeletěla. Už jsem se nemohla dočkat až na snídani uvidím Jacka. To byla jedna z mála věcí co jsme tu v děcáku měli s klukama dohromady. Vešla jsem velkými dřevěnými dveřmi do jídelny a začala jsem mezi hromadou hlav hledat tu nejblonďatější. Jack měl vždycky nejlíp upravený vlasy ze všech tady. No jedna holka ho přetrumfla, ta má vždy tak dokonale vyčesaný vlasy nahoru bez jediné hrudky nebo použití jakéhokoliv tužidla nebo čehokoli jiného. Najednou na mně někdo začal zuřivě mávat. Ten dotyčný se až děsivě podobal Jackovi. Šla jsem blíž a nemohla uvěřit svým očím. Byl to Jack. Až na jednu drobnost. Jeho vlasy. Byli místo blonďaté uhlově černé, s jeho bledou pletí to vypadalo až děsivě. Jack se na mně křenil a jeho křišťálově modré oči zářily vzrušením a radostí zároveň. ,,Co si s to udělal s vlasy???" vypadlo ze mně. ,,Trochu jsem experimentoval" odpověděl mi. Na místo odpovědi jsem si sedla na volné místo naproti němu a vzala si misku na křupinky.
Doufám že se kapitola alespoň trochu líbila a nevzdáte to se mnou.😀
*kocenka007*
ČTEŠ
Náš příběh...
RandomMé jméno je Lili a mám skoro normální život jako každý jiný. Až na to že žiji v dětském domově. Svou rodinu jsem nikdy nepoznala a ani nechci. No prostě jsem měla celkem fajn život než mi došel první balíček. Pak už nic nebylo jako dřív. A aby...
