Chvíli jen tak mlčky sedíme a jíme křupinky s mlékem, když jedna z vychovatelem promluví. ,,Prosím o chvilku pozornosti!" měla nepříjemně pronikavý hlas, který se teď nesl po ztichlé jídelně. ,,Moje kolegyně vás teď začnou obcházet a rozdávat vám poštu. Ano je to divné, jsme děti z dětského domova a chodí nám pošta. Totiž někteří mají rodinu, ale ta rodina se o ně buď nemůže starat nebo byli odebráni a tak podobně. Já kdybych potkala svý rodiče (pokud teda jsou stále na živu) tak bych raději skočila z mostu než abych se snima musela bavit. Tak moc je nesnáším. Za to že mě sem dali. Když jsem sem přišla tak jsem první noci probrečela, naštěstí je to už za mnou. Jackovi rodiče zemřeli při autonehodě když mu byly čtyři. Oba o naší minulosti neradi mluvíme. Je nesmyslné se rýpat v minulosti nemyslíte?
Chystala jsem se odebrat zpátky do pokoje když mi najednou jedna z těch nejmladších vychovatelek dala do ruky menší balíček.
Tak co zatím se líbí??? Napište mi co vám tam chybí nebo vadí ať se můžu zlepšit☺☺☺
**kocenka007**
ČTEŠ
Náš příběh...
AcakMé jméno je Lili a mám skoro normální život jako každý jiný. Až na to že žiji v dětském domově. Svou rodinu jsem nikdy nepoznala a ani nechci. No prostě jsem měla celkem fajn život než mi došel první balíček. Pak už nic nebylo jako dřív. A aby...
