Na cestě do společenské místnosti jsem se zastavila v koupelně, abych si vyčistila zuby a trochu se namalovala. Pak jsem se zkontrolovala v zrcadle. Měla jsem na sobě šedé tepláky, bílé tričko bez potisku a tmavě modrou mikinu, kterou jsem nechala rozeplou. Jo schvaluji. Řekla jsem si.☺
Se svými vlasy jsem spokojena dlouhé do půly zad. Jsou rovné, barvu mají něco mezi světlou a tmavě hnědou. Mám je ráda a hrozně nerada je stříhám. Nejčastěji si je nechávám rozpuštěné, ale dneska jsem si je zapletla do copu. Se svojí postavou jsem spokojená. Tlustá nejsem i když vyžle taky ne. Jsem prostě taková akorát.☺
Sešla jsem dolů do společenské místnosti a šla rovnou k Jackovi. Zrovna se rozdělovali do týmů po dvou na aktivity. Samozřejmě jsem hrála s Jackem. Jak jinak že? Byli jsme tam dvě hodiny i když je povinná jen jedna. Hrozně jsme se tam totiž bavily. S Jackem jsme byli první. Vyhráli jsme na plné čáře. Když jsme dohráli, šli jsme si sednout ke krbu do dvou křesílek naproti sobě. Povídali jsme si o všem možném, když se pak Jack zeptal na to na co jsem už dlouho myslela. ,,Ty Lili co bylo v tom balíčku?" ,,No.. Medailonek s fotkami dvou miminek." čekala jsem na jeho reakci. ,,Jako fakt??"řekl s opravdovým úžasem. Takže od něho to nemám. ,,Jo byl tam medailonek. A bez jakého koliv vzkazu. Bez tak to bude ňáký omyl, nebo si ze mě někdo střílí." ,,Aha" odpověděl. ,,Chceš ho ukázat?" zeptala jsem se ho. ,,Jasně, že váháš." řekl nadšeně. Vyšli jsme e společenské místnosti a vydali se po schodech nahoru do pokoje. Pokoj máme až ve třetím patře takže jsme si trošičku mákli. Pro Jacka to, ale byla hračka protože je fakt dobrý ve sportech a má dobrou fyzičku. Vešli jsme do pokoje a Jack se hned posadil na postel. ,,Tak, kde ho máš?" zeptal se netrpělivě. ,,Tady" a otevřela jsem šuplík od nočního stolku. Vydala jsem krabičku a zavřela šuplík. Jack už samou nedočkavostí skoro slintal. Byl na něho fakt legrační pohled. Musela jsem se začít hned smát. ,,Čemu se směješ?? Zeptá se mě. ,,Ale ničemu." odvěděla jsem mu s úsměvem na rtech.
Otevřela jsem krabičku a vyndala medailonek. Podala jsem ho Jackovi a ten si ho se zájmem začal prohlížet. Nakonec ho otevřel. Šla jsem si sednout k němu na postel a taky jsem se zadívala na fotografii uvnitř. Abych jí přesněji popsala tak na ni byla dvě roztomilá miminka. Vypadali oba\obě stejně staré. Obě miminka se smáli a jedno si u toho cumlalo prstík. Jak roztomilý. Úplně jsem se nad nimi rozplývala. V tom mě z mých úvah vytrhl Jackův hlas. Lekla jsem se. Úplně jsem totiž zapomněla že, tam je. ,,Fakt nevíš kdo by to mohl být? Nepřipomíná ti to někoho?" ,,Ne, ani v nejmenším mi to nikoho nepřipomíná." odpověděla jsem. Ještě jednou jsem se na tu fotku podívala, ale pořád nic. Jack po chvíli promluvil. ,,Mě to někoho silně připomíná. A divým se že tobě to nikoho nepřipomíná. A jestli jsi si všimla tak obě miminka vypadají skoro identicky stejně." Měl pravdu miminka nejenže byli stejně staré, ale nejspíš to byli jednovaječná dvojčata. Ale pořád mi nedocházelo koho mi ty mimča připomínají. ,,Jo máš pravdu jsou to dvojčata. Ale pořád nevím kdo to je." řekla jsem zamýšlené. Jack se uchechtnul a teď pro změnu já nevěděla proč. ,,To jsi přece ty."
Doufám že jste teď valily bulvy😂😂.
Doufám že se příběh pořád líbí a budete číst až do konce. Pa😘
Vaše
*kocenka007*
ČTEŠ
Náš příběh...
RandomMé jméno je Lili a mám skoro normální život jako každý jiný. Až na to že žiji v dětském domově. Svou rodinu jsem nikdy nepoznala a ani nechci. No prostě jsem měla celkem fajn život než mi došel první balíček. Pak už nic nebylo jako dřív. A aby...
