Pořád z pohledu, už trochu známé osoby
Došla jsem k vyhlídce a sedla si na svůj oblíbený balvan. Sem chodím vždycky když potřebuju přemýšlet. Teď se mi to perfektně hodí. Je tu nádherný výhled na skoro celý Londýn.
Sundala jsem si medailonek z krku a znovu ho otevřela. Teď už jsem příval slz nezadržela. Brečela jsem nad fotkou mě a mé sestry. Ano je tam moje sestra, moje dvojče. A ano vím o ní. Zemřela když nám bylo pět. Bylo mi tenkrát hrozně myslela jsem že umřu žalem. Celé noci jsem probrečela. Zemřela chvíli po máminých narozeninách. A já na ten den nikdy nezapomenu.
Flashback
,,Dost!"křičela jsem smíchy. ,,Nelehtej mě." křičela jsem mezi záchvaty smíchu na Taťku. Vedle mě se smíchy válela a pištěla Lili. Tu si zase podala mamka. Bylo sobotní ráno a mi nechtěli vylézt z postýlky. Bylo nám oběma pět let. Nikdo netušil co se dnes stane. Že to bude nejhorší den našeho života. Poslední den co jsme rodina.
Později odpoledne
Seděli jsme na zahradě na dece. Jen já a Lili. Hráli jsme si s autíčkama a zrovna jsme měli autonehodu, když v tom přišel táta. ,,Pojďte holky půjdem mámě popřát." řekl. ,,Joooo" vykřikli jsme obě naráz. Táta nás vzal každou za ruku a šli jsme dovnitř.
,,A jéje já zapomněla dálek plo maminku." řekla najednou Lili. A hned jak to dořekla už utíkala zpátky na zahradu. S tatou jsme tam chvíli stáli a když se nevracel a táta řekl; ,,Pojď půjdeme se podívat po sestřičce, co jí tak dlouho trvá." ,,Tak jo" řekla jsem. Šli jsme na zahradu. ,,Tam je Lili, a s ňákým pánem." vykřikla jsem když jsem ji uviděla. Lili držela v ruce kytičku co měla pro maminku a bavila se s ňákým pánem, kterého jsem nikdy neviděla. Jak mile jsem vykřikla táta se rychle podíval kam ukazuju.
Pak se všechno seběhlo tak rychle. Jak mile nás pan zaregistroval popadl Lili do náruče a strčil ji do auta. Co stálo vedle něj v tu samou chvíli za ním táta vystartoval. Ale nebyl dost rychlí. Auto mu před nosem ujelo. Táta se za ním rozběhl. Po chvíli zjistil že to nemá smysl a zastavil. Začal se vracet zpátky ke mě.
Já vůbec nechápala co se děje. Když ke mě táta přiběhl měl slzy v očích. Rychle mě popadl za ruku a táhl mě zpátky do domu. ,,Tati kam šla Lili a proč brečíš ??" zeptala jsem se. ,,Lili ten pán unesl. Ale neboj najdeme ji. To ti slibuju."
Konec flashbacku
Pak už si jen pamatují tu hroznou bolest a jak jsem pořád jen brečela.
Ale to není konec, to nejhorší teprve přišlo.
To ste nečekali co? Pokud se vám kapitola líbila dejte lajk.
A těšte se na další.😀😀
Vaše
*kocenka007*
ČTEŠ
Náš příběh...
RandomMé jméno je Lili a mám skoro normální život jako každý jiný. Až na to že žiji v dětském domově. Svou rodinu jsem nikdy nepoznala a ani nechci. No prostě jsem měla celkem fajn život než mi došel první balíček. Pak už nic nebylo jako dřív. A aby...
