Došla jsem zpátky do pokoje a svalila se na postel.
Pokoj máme hezky zařízenej i když trochu staromodně. Máme tu dřevěné postele, skříně a podlahu. Je tu jedna koupelna na pokoj což je dobrý.
Nesnáším totiž společný sprchy pro celý patro. To bych raději zůstala špinavá než se tam jít sprchovat. Bleee.
Postel mám u okna. Jako jediná mám totiž samostatnou postel, ostatní spí na palandách. Mě to vůbec nevadí, ba naopak jsem ráda že se mi v noci nikdo nemele nad hlavou.
Na pokoji jsem ještě s dalšíma šesti holkama. S Lucy, která je hrozně ukecaná, pořád se usmívá a každého rozesměje. Cass, ta je takový ten tichý typ holky co nic neříká a do ničeho se neplete. Michelle, to je namyšlená kráva, která se stará je a jen o sebe a na každýho hledí jak na odpornej hmyz. Kate, ta se s nikým moc nebaví, netuším proč. Od té doby co tu jsem tak jsme prohodily sotva pár slov, ale zdá se být milá takže až na tohle o ni vlastně nic nevím.
A nakonec tu máme dvojčata, která jsou tu teprve jen dva měsíce. Jessie a Kessie.
Jsou úplně identicky stejný. Pořád mi dělá problém je rozeznat. Jess hrozně dlouho potom co sem přišli brečela. Kess ji utěšovala. Ona bude asi ta emočně silnější. Dostali se sem, proto že jim ve zkratce taky nikdo nezbyl (jako mě). Byl to pro ně docela šok, asi jak pro každýho tady. Normálně si žijete svůj život a najednou bum a ste tady. To by dostalo každýho ne?
Ležela jsem na posteli a převracela balíček v ruce. Přemýšlela jsem nad tím, jest li ho mám otevřít. Nakonec vyhrála zvědavost a začala jsem ho rozbalovat.
Byla to krabička tak akorát do ruky, měla světle modrou barvu a tmavě modrou mašli. Otevřela jsem ji a to co jsem tam našla jsem fakt vůbec nečekala. Koukala na mě totiž fotka dvou roztomilých miminek v medailonku ze stříbra. Medailonek byl ve tvaru srdíčka a měl na sobě třpytivé kamínky.
Kdo je sakra na té fotce a kdo mi ji poslal?? Určitě to nějak popletli nebo si ze mě někdo střílí. Že jo? Jiný vysvětlení není. Nebo jo?
Zavřela jsem krabičku i s medailonkem a strčila jsem ji do nočního stolku. Teď nad tím přemýšlet nehodlám. Nebudu si přece kazit tak výjimečný den. Musím se jít připojit do společenské místnosti k povinné sobotní hrací hodince. Na vysvětlenou sobotní hrací hodinka je že musíme jít každou sobotu hrát alespoň na hodinu společenské hry s ostatníma děckama. Nudaa. Ještě že tam mám Jacka s ním mi to vždycky rychle uteče.
A je tu další kapitola.😝
Děkuji všem co čtěte moji knížku, moc to pro mně znamená.😘
*kocenka007*
ČTEŠ
Náš příběh...
RandomMé jméno je Lili a mám skoro normální život jako každý jiný. Až na to že žiji v dětském domově. Svou rodinu jsem nikdy nepoznala a ani nechci. No prostě jsem měla celkem fajn život než mi došel první balíček. Pak už nic nebylo jako dřív. A aby...
