Ráno jsem se probudila docela brzo. Bylo 7:00. Šla jsem spát asi okolo druhé hodiny, což je na mě hodně pozdě. Takže jsem se jen podívala na budík a chtěla jít zase spát, ale něco mě zarazilo. Bruno byl pryč.
Začala jsem panikařit. Ježíši Kriste mám psa teprve první den a už sem ho stihla ztratit. Co sem to za člověka? Ztratit vlastního psa hned první den co ho mám? Sem strašný člověk. Strašný, strašný, strašný člověk.
No nic. Místo toho, abych se teď nenáviděla ho půjdu hledat.
Začala jsem přemýšlet kde by mohl být. Ale vždyť já ho vůbec neznám! Nevím kde by mohl být.
Začala jsem pomalu ztrácet nervy. Najednou mě však napadlo jedno místo kde by mohl být.
Rychle jsem vyběhla z pokoje (pořád v pyžamu) a zamířila jsem si to rovnou ke schodům. Seběhla jsem schody a namířila si to rovnou do jídelny.
Moc se omlouvám, za takový rozestup mezi ostatními kapitolami, ale já teď vůbec nemám čas.
Ale jako omluvu dnes přidám dvě kapitoly.😊
Vaše
*kocenka007*
ČTEŠ
Náš příběh...
LosoweMé jméno je Lili a mám skoro normální život jako každý jiný. Až na to že žiji v dětském domově. Svou rodinu jsem nikdy nepoznala a ani nechci. No prostě jsem měla celkem fajn život než mi došel první balíček. Pak už nic nebylo jako dřív. A aby...
