Z kapiček deště,
uplynul čas.
Po dlouhé cestě,
podvodních řas.
Pulzující peřeje,
nakonci stěna.
Se světlem naděje,
bublající pěna.
Když zavřeš oči,
a necháš loď plout.
Myšlenky samoty vkročí,
a unášet tě bude proud.
Má řeko tichá,
jak padající chmýří.
Rozbouřená, divoká,
jak vzpoura se šíříš.
Jsi smutná,
jak slza na tváři.
Chladná,
jak osamělé stáří.
Cítím tě, řeko,
má drahá, nevinná.
V srdci mém přetékáš,
ve mně jsi jediná.
Ohře naše krásná, věčná,
s časem do nekonečna.
ČTEŠ
Básničky...
PoetryPapír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤
