Sedím na kamenitém břehu,
sem, tam vidím vodu se třpytit.
Vše tak v černém nádechu,
snažím se s citem pochytit.
Nechávám své myšlenky plynout,
tichý šepot řeky mě uklidňuje.
Mám chuť se do klubíčka svinout,
teplé slzy moje tvář zamlčuje.
Hvězdy na nebi sledují mne,
duchové všech mrtvých vstávají.
Znamená to konec dne,
mé síly jsou na pokraji.
Zahledím se do nádherného úplňku,
je okrasou tajuplné noci.
Nasvicuje každičkou malou vlnku,
cítím se proti němu bezmocný.
Právě odbíjí půlnoc,
poslední světýlko zhasíná.
Mé srdce svírá úzko,
tma zůstává poslední a jediná.
ČTEŠ
Básničky...
PoetryPapír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤
