To krásné začervenalé nebe,
sleduju jeho každý moment.
Dívám se na něj jako na tebe,
byl jsi tím nebem vždy ohromen.
Červené mraky, zapadající slunce,
za chvíli vše upadne v zapomnění.
Vítr nadnáší všechny pocity lehounce,
vždycky jsme byli tak sladění.
Poslední paprsek volá o pomoc,
měsíc se vyzdvihl na nebe.
Svým hlasem ozývá se noc,
svým hlasem srdce ozývám se tobě.
První hvězda svítí mi na cestu,
černota přebírá veškerou moc.
Zas jsem odolala tvému gestu,
já jsem den ... a ty jsi noc.
Vše upadlo v zapomnění,
vítr nám odvlál krásný sen.
Nebe se každým okamžikem mění,
ty jsi noc ... a já jsem den.
ČTEŠ
Básničky...
PoesiaPapír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤
