Stojí tu v temné komoře,
svými myšlenkami proplouvá.
Stojí tu tiše a ponuře,
jen její pohled k nám promlouvá.
Uvadlá růže, černé vlasy,
bledá tvář a nevinná duše.
Prázdný pohled, slzavé řasy,
kdo jen té dívence pomůže?
Tajemný úplněk na hvězdném polštáři,
kouzelnou má moc.
Vyčaruje dívence úsměv na tváři,
zažene její samotářskou bezmoc.
Rudá růže, zlatavé vlasy,
růžová tvář a živá duše.
Láskyplný pohled, mrkající řasy,
jen naděje té dívence pomůže.
—
Po dvou letech jsem se opět dostala ke psaní, tak snad to zas nějakou dobu vydrží.
ČTEŠ
Básničky...
PoezjaPapír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤
