V opuštěném domě,
plyšový medvídek.
Cítí se temně,
v rohu u skříněk.
Bývá sám,
nikdo si ho nevšímá.
Přišla tam,
holčička nesmělá.
Chvíli váha,
pak popojde.
Na medvídka sahá,
tiše a pokojně.
Přisedne si k němu,
aby nebyl tak sám.
„Je to jediný věrný kamarád,
kterého znám."
Plyšový medvídek,
má lásky až moc.
Čeká až dostane,
pusu na dobrou noc.
ČTEŠ
Básničky...
PoesíaPapír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤
