Remus John Lupin

Prolog

Bylo půl třetí a pár minut, desátého března 1960, když nervózní, černovlasý středně vysoký muž znenadání vyskočil. Jeho sluch zaznamenal dětský výkřik. Seděl totiž v nemocnici a ještě k tomu v mudlovské. Lyall Lupin slyšel něco, co mu dodalo trochu klidu, ale opět začal být nervózní. Dětský výkřik se opakoval, ale nervozita se ho zase zmocňovala a proto začal chodit. Najednou se stalo to, co si ze všeho nejvíce přál. Otevřely se dveře. Vykoukl doktor, který celý porod vedl a pohybem ruky ho pozval dovnitř. Tam na posteli ležela žena jeho života. Celá od krve a zamotaná do zakrváceného prostěradla se na něj podívala. V jejím pohledu se zračila únava, výčerpání a štěstí. Už to má za sebou. Na již trochu splasklé břicho jí položili to, co špinavě bloňďatá žena nosila celých devět měsíců. Byl to krásný chlapeček. Ale neměl jméno. Zatímco maminka si přála, aby se novorozený kluk jmenoval typickým mudlovským jménem John, tatínek kouzelník, který rád ve volném čase bádal v historických knihách, byl zrovna u legendy o počátku starověkého Říma, by si přál Romuluse nebo alespoň Remuse. Ve vyčerpané mysli paní Lupinové se proháněly myšlenky o ústupu, ale vždy je dostihla uštěpačná poznámka jako třeba „Co tomu řeknou sousedi?", „A maminka mu bude říkat Romulusku či Romoloušku?" nebo „Udělá si s takovým jménem kamarády?". Pak si ale vzpomněla na Remuse, no to by nebylo tak hrozné, prolétlo jí hlavou... Remusku, Remoušku... Pomyslela si, že její maminka asi každé jméno nějak nemožně zkomolí, ale stejně se nechtěla Johna vzdát. Hleděla manželovi do očí...

„Romulus Remus, Remus Romulus, Romulus John, Remus John, John Romulus nebo John Remus?" pronesla tak, aby poznal jednotlivé variace. Lupinovy oči už tak přelévající se štěstím zajiskřily. Jeho manželka využila oba jeho návrhy! Nejradši by orodoval za první možnost, ale Hope má přeci také právo do toho mluvit! Jaký je sobec, vždyť si to za všechnu tu bolest více než zaslouží! „John Remus Lupin "
„Zlato, vždyť by přece zanikl tvůj návrh! Určitě chceš Remuse Johna! "
„To jsem tak prokouknutelný? "
„Ne, to já tě jen moc dobře znám. "
„A souhlasíš? "
„Ano, podívej Remusek už se dožaduje nakrmení!"

Remus John Lupin, její syn. Něco, co jí teď změnilo život. Už nebudou s Lyallem sami dva, už jsou opravdická rodina... Mají malé deťátko, největší dar, co můžou manželé dostat... Manželé... Hope se zasnila... V mysli se vrátila do dob, kdy se ještě jmenovala Howellová.

Hope Howellová... Tenkrát ho ještě neznala... Ani jeho svět... Do té doby si žila v tom mudlovském bez jediného ponětí o tom kouzelnickém... Ve zpomínkách se vrátila do hustého velšského lesa, o kterém si myslela, že je to jen neškodná lesní krajina. Těžký vzduch byl prosycen směsicí strachu a tajemna a Hope jako velmi citlivá osoba byla vystrašená, ale vůbec to nešlo srovnat se zděšením, které následovalo po zjevení její životní můry. Z šera se k ní blížil muž se zlým pohledem a nataženýma rukama se sunul směrem k ní. Její srdce zapomělo bouchnout a po vteřině ticha, kdy hlasivky zřejmě vypojily službu se jejím hrdlem nesl vyděšený křik. A pak ji zachránil. Tenkrát vůbec nechápala. Přišel, máchnul klacíkem, něco zamumlal a bubák se přeměnil v pole hub. Strach neopadl a navíc přibylo podezdření z naplánovaného útoku...

Otřásla se nad tou ohavnou vzpomínkou. Lyall si toho všiml, pohladil ji po rameni a do ucha jí pošeptal: „Byl to jen bubák!"

Tenkrát ve velšském lese neměla tato jeho slova vůbec žádný účinek, ale poté, co ji doprovodil domů, začali se scházet a zamilovali se do sebe, to byla „jejich věta"

Ovšem Hope nebyla jediná, kdo se zasnil. Lyall nebyl pozadu, avšak ve svých vzpomínkách nezabloudil tak daleko jako ona.

Hope, nejprve trošku zaskočena žádostí o ruku se mu šťastně vrhla okolo krku... Pořád měla co dělat, něco musela vylepšovat... do té doby si nedokázal představit, že někdo dokáže za takovou dobu připravit dokonalost samu a ještě k tomu bez kouzel! A s jakým nadšením a vtipem... a bubák na vrcholku dortu byl triumfem celé hostiny. Svatba byla velkolepá a aby taky ne, vždyť se ženil uznávaný odborník na strašidelná kouzelná stvoření!

Už je to rok pomyslel si... už byl připraven přijmout a pečovat o nový život, který dostali do rukou z vyšší moci... Ani nevěděl, kde se v něm tak krásné myšlenky berou, ale věděl, že středobodem jejich životů se teď stal Remus John Lupin.

Tak tady je nová fanfikce, na česky z pottermore si můžete přečíst celý příběh R. L., pochopíte, kde si vymýšlím a kdy jdu po faktech... Prolog je vždy kratší, tak se těšte na delší kapitoly. Ráda přijímám votes i kritiku!