Remus John Lupin

2. kapitola

Celá rodina zapila malého talentovaného kouzelníčka, který od té doby žádná kouzla neprovedl. Život v málém domku šel šťastně dál. Lyall občas odjížděl na výpravy za tajemnem a Hope vychovávala doma Remuska. Manželům to klapalo, protože k sobě byli ohleduplní a otevření. Mudlovští i kouzelničtí přátelé jim záviděli klid panující v jejich domácnosti... A tak to šlo dál, oslavili Remuskovi druhé narozeniny...

V Bradavicích se schylovalo ke konci školního roku a učitel péče o kouzelné tvory, profesor Kettleburn, potřeboval nějaké exponáty pro závěrečné zkoušky. Lyall využil příležitosti a setkal se s učitelem přeměňování, Brumbálem.

Ten ovšem neměl mnoho času a tak si dali jen citrónovou zmrzlinu. Nedošli k žádnému závěru, kdo by mohl mít na svědomí onoho mrtvého a tak se nic nevyřešilo. Nejhorší byl Lyallův pocit, že Brumbál má pár nápadů, kdo by to mohl být, ale nesvěřil se mu. Když se večer vracel domů, byl otrávený.

„Konečně si doma! Jak to šlo?"

„Dobrý"

„A co říkal Brumbál? Má nějaké podezdření? " naléhala dál Hope.

„Nic"

„Mohl bys prosím umýt nádobí?"

„Jo, Lyall přišel, mávne proutkem a bude to. Proč bych se měla snažit, jako ostatní mudlové? Já mám přece manžela kouzelníka!" odfrkl si Lyall.

„Co to do tebe vjelo?! Celý den nosím a hlídám Remuska, uklízim. V noci nespím a teď tě o něco požádám a ty na mě takhle vyjedeš? Vždyť mi takhle přece často pomáháš, tak v čem je problém?!"

„No já se taky v práci neflákám! Vracim se utahanej, dělám přes čas a když se vracim, tak chci, aby na mě doma čekala milující a pečující manželka!"

„Ta-ti, ta-ti, au"

„Remusi dneska né!"

„To se tak musíš chovat i k němu? Vždyť to dítě tě miluje!"

Remus se rozkřičel.

„Prosím tě neřvi" plakala Hope „když už né kvůli mě tak alespoň tomu dítěti! "

„To je Remus opravdicky to jediný, na co se umíš vymluvit?"

Nato se Hope rozbrečela úplně a vyběhla do ložnice. Křičící dítko položila na postel, vzala Lyallův polštář a peřinu a hodila je pod schody, kde stál její manžel.

„Aby sis nestěžoval, že ti byla zima! Gauč je pohodlnej!"

Zabouchla dveře, převlékla se do noční košile, utišila Rema kojením a rozplakala se do polštáře. Přerýravě vzlykala, dokud usnula. Vždyť to byla první manželská hádka! Všichni je obdivovali, že se vůbec nehádají a nevěřili jim to.

Probudila se do nádherného rána, které bylo krásné až do té doby, než si uvědomila, že vedle ní není její manžel, proč tu není a co znamenají její napuchlé a zarudlé oči.

Oblékla sebe i Remuska a šla udělat jídlo. Posnídali za ticha a Lyall bez pozdravu odešel. Hope se po tvářích zase začaly kutálet slzy. Zamkla vchodové dveře a šla si lehnout. Bylo úterý a ona celý den proležela. Lyall kouzly zabezpečil dům, aby se Remus nemohl zranit. Na stole měl připravené kašičky. „Jen ať Lyall vidí, jak to tady bude vypadat, když si dám dovolenou " pomyslela si.

Když se Lyall vracel domů, nevěděl co bude dělat. Když viděl, v jakém stavu je domek, cítil se ještě více bezradný. Umyl a přebalil Remuska, kouzlem nechal vytírat podlahu a umýt nádobí, zkrátka se snažil. Tyto kouzla se naučil teprv před týdnem od své matky.

„No bravo, Hope " vzbudil svou manželku „Jako vážně?! Nebýt mých kouzel, Rem by tady už nemusel být. Ty si nesmíš vzít dovolenou! Prostě ne!"

„Jsem ráda, žes pochopil, že si nemůžu vzít dovolenou... A moc dobře víš, že se ani v noci pořádně nevyspím. Od porodu jsem přepracovaná a unavená, ale dosud jsem to zvládala, protože jsem se o tebe vždycky mohla opřít. A včera se ta opora zhroutila... "

„Promiň, nemůžu říct, že jsem si to neuvědomoval, věděl jsem to, jenom jsem včera byl naštvaný, protože myslím, že Brumbál ví, kdo by mohl stát za tím neživým, jen mi to nechce říct. Ve svojí naštvanosti jsem chtěl zapomenout a svést na někoho moji sobeckost. Miluju tě, odpustíš mi? Doteď jsme spolu stáli jen v dobrém, protože žádné zlo nepřišlo. Ale přečkali jsme ho a já se tě ptám, budeš se mnou chtít dál jít životem přes další překážky?"

„Jo, i já jsem se zbytečně urazila. Zažili jsme krizi, ale jdeme dál." pozvedla pozvedla Hope koutky úst do zamilovaného úsměvu.

„Víš co? Vezmu si do pátku dovolenou! " napadlo Lyalla.

V celém domě opět panoval klid a radost. Lyall se opět začetl do jedné ze svých historických knížek, ale nezapomínal si s Hope povídat. Společně trávili čas na hřištích, kde se Remusek málem zabydlil.

Ve čtvrtek jako obvykle přišla na návštěvu Lyallova matka, ale tentokrát nebyla sama. Vzala s sebou i Pauline, Lyallovu mladší sestru. Dlouho se neviděli a tak řeč nestála. Dozvěděli se, že babička by se chtěla přestěhovat na venkov, novinka pro ně byla i to, že Pauline má vážnou známost, dokonce svého vyvoleného představila i rodičům. Naopak Pauline s babičkou si rády nechali vyprávět Lyallovy historky z práce. Večer si slíbili, že se zase brzy uvidí a návštěva se přemístila domů.

Když tříčlená rodinka večeřela makrelu s bramborem, v krbu se objevily zelené plameny a poté hlava Lyallova šéfa.

„Lyalle, je to důležité " začal šéf...

Já jsem to tady prostě musela useknout... V komentářích mi napište, co se vám líbí a co ne, nebojte se kritizovat!