Dveře se otevřely. Prváci začali trošku zmatkovat, protože si uvědomili, že musí projít celou Velkou síní až k učitelskému stolu. A ti, co byli u dveří nechtěli jít první, tak se cpali dozadu. Nakonec to dopadlo tak, že naše čtveřice mokrých šla v čele a za nimi se v neuspořádaném houfu krčili ostatní. Zase se ozvalo mnoho údivných vzdechů a nebylo divu: velká síň byla úchvatná. A nejkrásnější byla hvězdná obloha na stropě. To už ale došli před učitelský stůl. Tam stála stolička a na ní ležel starý, zmačkaný, potrhaný a záplatovaný klobouk. Jedna trhlina se začala pohybovat a klobouk zpíval:
„Zas a opět je tu nový rok,
Spo-olečně uděláme krok.
Odhoďte klobouky a čepice své!
Spolu rozhodnem o budoucnosti tvé!
Ničeho se neštítíš bys došel svého cíle?
Ve Zmijozelu dnes nastane tvá chvíle!
Jsi ctižádostivý k tomu?
Had na zelenostříbrném poli,
Tento znak bys mohl nosit se ctí.
Ctíš snad moudrost nade všechny cnosti?
V Havraspáru pomohou ti dojít svému cíli!
Nebojíš se výstřednosti ještě?
Hrdý orel s bronzovomodrou stuhou zanese tě do výšin jistě!
Hájit čest zvolíš svým cílem?
Mrzimor se stane tvým štítem!
Pravda vítězí vždy v tobě?
Jezevec na žlutočerné ploše
Půjde naproti tobě!
Tvé srdce i mysl ovládá statečnost?
V Nebelvíru je to nejvyšší ctnost!
Chrabré a věrné přátele hledáš?
Na červenozlatém pozadí lvi uhlídáš!
Však neodmítej každého, kdo nesdílí tvou kolej!
Krev svou za něj klidně prolej!
Vždyť i zakladatelé kolejí by tak jednali!
Neodkládejme však dále tvoji chvíli!“ dozpíval kolej a celá velká síň se roztleskala.
Když se všichni pomalu utišili, promluvila profesorka McGonagalová:„Až přečtu vaše jméno, posadíte se na stoličku. Moudrý klobouk vás zařadí do koleje a vy si půjdete sednout k vašemu stolu.“
„Black Sirius!“
A Sirius si to kráčel směrem k profecorce. Zdál se být úplně vyrovnaný, ale kdyby ho někdo přítomný znal delší dobu, poznal by na něm, že je nervózní. Když si sedl na stoličku, profesorka mu nandala klobouk, který mu hned přepadl přes oči. V síni se rozhostilo ticho, které asi za minutu prolomil výkřik moudrého klobouku:„Nebelvír!“
Remus měl zprvu obavu, že nebude vědět, ke kterému stolu má jít. Teď ale pochopil, že ten stůl bude tleskat, dupat, výskat, halekat a ječet, že ho opravdu pozná. Bylo zařazeno pár dalších studentů, Rem však nevnímal dění okolo sebe. Byl ve svých myšlenkách a řešil různé otázky ohledně zařazování. Z této činnosti ho však vytrhl hlas profesorky McGonagalové:„Lupin Remus!“
Trochu roztřeseně se posadil na stoličku a McGonagalová mu nechala klobouk přepadnout přes oči.
„Remus Lupin, zajímavé, pamatuji se na tou převážně Mrzimorskou rodinu a na tatínka z Havraspáru.“ ozval se hlas v jeho hlavě.
„A kam půjdu já?“ nervózně si mnul ruce Remus.
„Toť otázka. Vzal by h to vylučovací metodou: Zmijozel: Ten vyškrtneme rovnou, vůbec se tam nehodíš. Mrzimor: Ani on není podle mne tvou cestou. Nějak nevím, ale nemyslím si, že je to pro tebe. Havraspár: po otci jsi chytrý a v Havraspáru by sis určitě našel své místo, ale v tobě se skrývá víc, než obiv a touha k moudrosti. Statečnost je tvoje velká ctnost. Ani ne o moc větší než ty jiné, ale pro tebe důležitá.“
A na celou síň zvolal:„Nebelvír!“
A Remus vstal, vrátil usmívající se profesorce klobouk a odběhl k jásajícímu stolu, kde si sedl naproti Siriusovi a sledoval zařazování svých spolužáků, ikdyž to také moc nevnímal. Postupně se k nim připojili i Petr a James. Brumbál všechny přivítal slovy: „Všechny vás tu opět vítám v novém školním roce. Pan Filsch vám na požádání milerád půjčí celý školní řád k pečlivému prostudování, nicméně já bych řekl pár nejdůležitějších informací: pokud máte výuku, musíte na ní být přítomni. Do zakázaného lesa je vstup zakázán. Dobrou chuť!“
Tleskl rukama stoly se náhle prohýbaly pod tíhou všech možných předkrmů a polévek. Ty po nějaké době nahradilo hlavní jídlo. A hlavní chod vystřídali deserty, ale to už jedli jen ti nejzdatnější. Mezi nimi i Petr. James a Sirius se bavili typováním, kolik se toho do Péti ještě vejde.
„Třicet!“ vyhrkl Sirius.
„Padesát!“ křikl přes něj James.
„Já bych si šel vypůjčit od Havraspáru...“ protáhl Sirius.
„Ale kdo ho ponese do ložnice?“ přerušil jejich úvahy Remus.
„To je pravda!“ reagoval hned James.
„Zabavuje se!“ křikl Sirius a všechny zákusky začal odstraňovat z Petrova dosahu. To už se ale skoro celá velká síň bavila představením těchto prváků. Albus Brumbál se rozhodl zakročit. Vstal a odkašlal si.
„Doufám, že jste se všichni dosyta najedli, včetně pana Petigrewa. Já rozhodně ano, bylo to vynikající, ale uvítací hostina se blíží ke konci a tak poprosím prefekty, aby se ujali prvňáčků a dovedli je na jejich kolej. Přeji všem dobrou noc a jelikož je zítra čtvrtek, dostavte se všichni na sedmou hodinu sem, do velké síně, kde obdržíte rozvrhy od ředitelů svých kolejí.“
„Nebelvírští prváci, sem!“ volali zřejmě nebelvírští prefekti a tak se chlapci vydali za nimi. Skrz obraz Buclaté dámy se dostali na kolej a v ložnicích se kluci ani nesvlékali, jen každý ulehl do jedné postele a spal.
Omlouvám se za zdržování a malinkou pausu, prostě jsem neměla čas. Věnovala jsem se také hlavně dvěma novým příběhům.
ČTEŠ
Remus John Lupin
FanficKdo to vlastně byl? Poberta? Učitel? Vlkodlak? Přítel? Manžel? Otec? Člen Fénixova řádu? Čestný člověk s nelidským osudem? Jak vyrůstal? Jaká byla jeho Bradavická léta? Stačí zkoušky na výbornou k najití zaměstnání? Jak silná byla rána po smrti Pott...
