1. kapitola

509 39 0
                                    

Remus se narodil a všichni snili o jeho kariéře kouzelníka. Všichni si představovali, že půjde ve stopách svého slavného otce a v jedenácti letech nastoupí do Bradavic.

O to větší bylo nadšení, když malý Remusek začal projevovat kouzelnické nadání. Poprvé se to stalo, když bylo kloučkovi šest měsíců. To Lyall byl zrovna na výpravě za podivuhodnou odrůdou bludniček a Hope byla čtvrtý den sama doma.

Už poobědvala a vzdala krmení synka, vydala se do ložnice, kde chtěla jen uspat Remuska, aby stihla uklidit, protože se Lyall měl pozítří vracet a ona sama nezvládala uklízet a zároveň hlídat dítko, ikdyž se o to snažila a jediným výsledkem byla její únava.

Řekne se mateřská dovolená, ale to sousloví musel vymyslet chlap. Relaxu teď Hope měla méně než kdy jindy a únava ji zmáhala. A aby ne, vždyť se nepamatovala, kdy se posledně pořádně vyspala. Každou noc se minimálně dvakrát, ale někdy až čtyřikrát probouzela a protože plně kojila, i to jí ubíralo mnoho energie. Ráno Remusek chtěl vylézat z postele a nevyspalá maminka neměla možnost volby. Lyall jí hodně pomáhal tím, že o víkendu uklízel a každý večer buď hlídal Remuse nebo pomáhal Hope v domáctnosti.

Ale když tu nebyl a ona jako každá milující manželka o něj měla strach, tak šlo všechno z kopce. Ráno si nemohla přispat kvůli Remuskovi, žila v nepříjemném napětí, ikdyž věděla, že její muž je na svou práci odborník. Snažila se den co den alespoň trošku poklidit a u toho hlídat Rema, aby se mu nic nestalo a nikde se nerýpnul nebo nespadl. Prostě potřeboval pozornost a péči ikdyž pořád ještě spoustu času prospal, jeho maminka také potřebovala trošku spánku. Ale když spal on, využívala toho k uklízení a potom přečtení novin. Dnes se obzvlášť snažila alespoň trošku poklidit protože odpoledne, jako každý čtvrtek měla přijít Lyallova maminka a Remouškova babička. Hope byla celá nesvá protože nechtěla před svojí tchýní přiznat, že nestíhá uklízet.

Ale vraťme se tedy k tomu, že si Hope s Remusem po obědě šla zdřímnout a když kojila, tak si četla Lyallova Denního Věštce ale ne moc dlouho, protože za chvilku už únavou klimbala. Zato Remusek asi po hodince spánku byl zase čilý, ale jeho maminku neprobudilo ani neustálé žvatlání a tak se děťátko dalo do svého posouvacího pohybu. Posouvací pohyb bylo něco mezi plazením a lezením po čtyřech a malý Remus se tak dostal do kuchyně. Mezitím už dorazila babička čarodějka a sledovala, jak Remusek natahuje ručky po ubruse. Protože měl zřejmě na něco chuť, tak stáhnutím ubrusu získal svou lžičku i zbylý oběd a jako zázrakem se nic nerozbilo. Stará dáma se několika skoky dostala k dítěti a šťastně jej objala. Pak se jala hledat svou snachu.

Babička věděla, že by pravděpodobně nestihla ani vytáhnout hůlku. Jak tak přemýšlela, uvědomila si, že Remoušek asi bude velmi talentovaný čaroděj...

Ona sama začala kouzelnické nadání projevovat až v osmi letech, z čehoš byl její otec zklamán i poté ve škole se musela hodně učit, aby měla dobré známky... A její manžel nebyl o moc lepší, sice kouzlil až v devíti, ale talentu pobral trochu více. Vzájemně o sobě věděli, že mají dobrá srdce a také to se snažili vštípit svým dětem. Nevadilo jim, že jejich prvorozená dcera Jane je moták... A když Lyall začal v pěti letech prokazovat, že on bude kouzelníkem, byli šťastní, ale snažili se ho neupřednosťovat před Jane. Ta se odstěhovala za manželem do Francie a už jí vídají jen málo. Byla tu ale i jejich nejmladší dcera Pauline, která v deseti prokázala, že bude jezdit se starším bratrem do Bradavic. Pauline však byla dítě, které si rodiče opatřili na snadnější překonání krize středního věku a byla mnohem mladší než Lyall. Do Bradavic společně jeli jen jednou a pro oba to bylo vyjímečné, protože Lyall už jel naposledy a musel přemýšlet o budocnosti zato Paul si užívala kouzlo první cesty do Bradavic. A Pauline navíc šla stejně jako rodiče do Mrzimoru. Nejmladší Lupinová už sice z Bradavic vyšla, ale stále se zdržovala u rodičů doma a k matčině smutku domů ještě nepřivedla žádného chlapce. Známostí už pár měla, ale nikdy ne tak vážné, aby nápadníka představovala rodičům.

Remus John LupinKde žijí příběhy. Začni objevovat