Touch Of Darkness

3

"Děkuji," zářila jsem radostí. Vstala jsem a oba je objala. Udělali mi hroznou radost. Táta mi podal nepovedeně zabalený balík, ale tak snaha se cení. Podruhé už jsem neděkovala a nedočkavě rozbalila dárek. Byla to malinká krabička s náušnicemi "Jsou krásné," usmála jsem se.

"Jsem rád, že se ti líbí." řekl táta "Převleč se, narozeniny nenarozeniny, do školy se musí." usmál se až se mu okolo očí udělaly vějířky. Pohladila jsem Jane po plavých vlasech, jenž zděsila po matce a pak oba odešli.

Hned jak jsem osaměla, zmocnila se mě panika. Co ta Elis vymyslela? Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec jsem to vzdala. Otevřela jsem okno a zjistila, že je venku už takhle brzy horko. Vytáhla jsem ze skříně bílé tílko a kraťasy, v dlouhých kalhotech bych se zbláznila. Ještě jsem si stáhla vlasy do culíku.

Když jsem byla přichystaná, seběhla jsem dolu se najíst a rovnou jsem si vzala věci, abych se nemusela vracet. Nějaká líná na své narozeniny. Usmála jsem se na cereálie a následně je všechny zhltla. "Takže, co chceš dělat?" zeptal se táta, rychle mi došlo, že mluví o oslavě narozenin.

"Elis mi řekla, že něco vymyslí." přiznala jsem, táta se rozesmál "Takže tě večer nemám čekat?" Zavrtěla jsem hlavou a pak už mířila za svou potrhlou kamarádkou. Byla jsem hrozně zvědavá.
Ale taky jsem se bála. Ona by byla schopná mě unést na párty do legolandu ve Francii.

Před jejím domem jsem čekat nemusela, jelikož tam už stála. A měla ďábelský úsměv, "Já se  bojím." zaúpěla jsem a vydaly jsme se na cestu. Celou dobu nepadlo jediné slovo, dokonce mi ani nepopřála. Divný. Byla jsem přesvědčená, že si to chystá na pak.

Chtěla jsem vědět, o co půjde, jelikož je další den škola. Došlo jí to vůbec? Asi ne. Před školou už postávala Agnesina parta a pár dalších, kteří si mysleli, že pak budou vážnější. To sotva. Školní smetánka si o ně otře boty, slušně a ironicky řečeno.

"Katie, všechno nejlepší." přiběhl ke mě Joseph. Mile jsem se usmála - narozdíl od včerejška - "Díky." řekla jsem a  letmo jsme se objali. Dnešek mi připadla pěkný. Měla jsem pocit, že mi ho nic nemůže zkazit. Pletla jsem se, jelikož během pár sekund stála vedle Josepha Agnes a měřila si mě pohledem.

Opravdu jsme byly kamarádky, nebo to byl moc živý sen? "Ty máš vlastně narozeniny," řekla doceka hezky. Vzala mě za ruku a začala jí třást "Všechno nej!" výskla. Byla jsem zmatená. A pořádně. Když mě pustila, zmohla jsem se na poděkování. Agnes se ale během momentu změnila na svůj obvyklý stereotyp.

"Ha! A kdo říkal, že ti přeji všechno nejlepší? Hm?" s těmito slovy odkráčela a Josepha víceméně odtáhla za sebou. Nezkoušela náhodou včera něco na Stefana? "Nevšímej si jí," poradila mi Elis a taky jsme zamířily do školy. "Nebudu." ujistila jsem jí "Víš, že Stefan koupil tu vilu?" zeptala jsem se.

Elis mi přikývla, jak jinak. Našla si to v počítači. "Jak to víš?" ptala se zvědavě, "Včera jsem se s ním potkala." přiznala jsem. Škola utekla rychle, čemuž jsem nemohla uvěřit. Už dneska jsme viděli nového učitele. Vypadal v pohodě. Jsem ráda, že je tu alespoň někdo takový, ne pořád učitelé, kteří člověku vytknou i značku propisky.

Během dne mi přišla zpráva z Kanady, Ashley mi taky přála všechno nejlepší k narozeninám. Bylo to milé. Byla jsem ráda, že napsala. Taky jsem o hodině fyziky přemýšlela, zda mám Elis říct o včerejší události na hřbitově, ale pak  jsem si to rozmyslela. Třeba chce udělat oslavu právě tam. Při té představě jsem sebou trhla.

Byla jsem si jistá, že by z Damona měla stejně špatný pocit jako já, navíc se snaží o Stefanovu přízeň. Tedy myslím. O přestávkách se s ním pořád snažila navázat kontakt, ale on jí většinou odbyl. Neřekla mi nic kromě toho, že jeho bunda od Armaniho se jí hrozně líbí. Prostě blázen.
Před koncem poslední hodiny do třídy vešla zástupkyně ředitele paní Wooleyová. Vytáhla Elis z hodiny. Mohla jsem si nervozitou okousat všechny nehty, naštěstí tímto zlozvykem netrpím.