I do not live without you - Dramione

IX.

- Hermiona -

Ráno jsem se probudila, zrovna když vycházelo slunce. Rychle jsem vylezla z postele a přešla k oknu. Ještě nikdy jsem neviděla tak nádherný východ slunce... Přes noc napadl sníh a to jak první paprsky ozařovaly zem, bylo krásné... Stála jsem tam a obdivovala ten půvab dnešního rána.

Když už jsem se ho nabažila, převlékla jsem se ze svého pyžama a vydala se směrem do obývacího pokoje.

V obývacím pokoji seděla na pohovce Ciss a vedle ní Draco. Jakmile mne uviděl, zvedl se a přišel ke mně. Jemně mě políbil na tvář a popřál mi dobré ráno.

Všichni tři jsme se šli potom do jídelny najíst, protože snídaně už byla na stole. Při ní jsme si znovu úžasně popovídali... Začínám mít takový pocit, že si mě Ciss už trochu oblíbila. Aspoň to tak vypadá...

Po snídani jsme se šli s Dracem projít do zahrady, která teď byla celá zahalená pod bílým sněhem. Procházeli jsme se jen tak ruku v ruce a vychutnávali si ty společné chvíle spolu. Zahrada byla vážně okouzlující.

Povídali jsme si o Dracově rodině. O tom, že nejspíš přijedou k nim na Šťedrý večer - což je dnes.

Ještě dost dlouho jsme se procházeli a povídali si o všem možném, až jsme propásli oběd. Čas plynul velmi rychle... Ani jsme se nenadáli a už se schylovalo k večeři, tudíž k tomu, že přijede Dracova rodina.

Rozloučili jsme se před mou ložnicí a oba jsme se vydali připravit se na ten dnešní večer.

Po tom co jsem se došla osprchovat, jsem se namalovala a trochu si natočila vlasy. Pak přišla řada na šaty... Prohlížela jsem si skříň, ve které se bylo moje oblečení, ale nebylo tam nic, co by bylo elegantní...

Začala jsem panikařit a to mě donutilo chodit po pokoji. V tom mou pozornost upoutala ta krabice ze včerejška...

Přešla jsem ke stolu, kam jsem krabici včera odložila. Mé ruce spočinuly na víku krabice a pomalu ho odendávaly...

Jakmile bylo víko pryč, tak jsem se mohla podívat na její obsah. Sáhla jsem do krabice a vytáhla ten zázrak, který se tam skrýval...

Přešla jsem k zrcadlu, abych si to celé lépe prohlédla.

Byly to krátké černé šaty s krajkovými rukávy. Oblékla jsem si je a pak se znovu zadívala do zrcadla. Perfektně mi sedly. Vzala jsem si k tomu černé lodičky a vydala se směrem do obývacího pokoje.

Už jsem byla pod schody, když z obýváku vycházel Draco, oblečený v černém saku s černou košilí, kterou nechal porozepnutou.

„Moc Ti to sluší, princezno," řekl s úsměvem na tváři. „Tobě taky..."

„Hermiono chtěl jsem Ti jen říct, že dnešní večer strávíme jen s mou babičkou... Nevadí ti to?"

„Ne vůbec ne... Ráda poznám Tvoji bab-" Než jsem to stihla doříct, otevřely se vstupní dveře a v nich stála starší dáma... Měla uhlazený drdol, černý vyžehlený kostýmek se sukní. Na první pohled vypadala velmi kultivovaně.

Draco k ní přišel, objal ji a políbil na tvář. Potom přišla na řadu Ciss, která ji také přivítala. Já tam jen stála jako tvrdé Y a čekala, co se bude dít...

Najednou se na mne všichni tři podívali a mě to bylo velmi nepříjemné. Po chvilce si vzal slovo Draco. „Babi rád bych Ti představil svoji přítelkyni Hermionu Grangerovou." Podala jsem ji ruku a ona ji ze slušnosti přijala. „Moc mě těší paní Malfoyová," řekla jsem s nervozitou v hlase. „I mne těší, slečno."

Když skončilo potřásání rukou, vydali jsme se ke stolu, kde se už podávala večeře. Seděla jsem vedle Ciss, naproti mě byl Draco a vedle něho byla paní Malfoyová.

Uprostřed večeře se jídelnou rozezněl zvuk zvonku. Služebná hned běžela otevřít.

,,Draco mám pro Tebe překvapení," řekla paní Malfoyová. Když to dořekla, objevila se na druhé straně místnosti nějaká holka. Mohlo jí být stejně jako mně. Byla menšího vzrůstu, ale to zkreslovaly veliké jehly, na kterých stála. Na sobě měla krátké, flitrované béžové šaty s třičtvrtečnímy rukávy. Její zrzavé vlasy měla perfektně vyžehlené a ty zelené oči byly vidět i na dálku...

Draco rychle vstal od stolu, div nezakopl o židli... Naklonila jsem se k Ciss, a tak aby mě nikdo neslyšel, jsem zašeptala: „Kdo je ta zrzka?" - „TA zrzka je Dracova bývalá přítelkyně a oblíbenkyně mé tchýně." - „Ou, aha..."

Draco se se svou bývalkou začal vítat, objímal ji a smál se, jako sluníčko... Oba přišli blíž a začalo seznamování. Zjistila jsem, že se jmenuje Meredith, a že s námi také stráví Štedrý večer.

Po večeři, při které jsem poslouchala historky, na které společně vzpomínal Draco s Meredith, byl čas se přesunout ke stromečku... A přišlo na řadu rozdávání dárků...

Ciss ode mne dostala voňavku, která se jí velmi líbila, Draco dostal bílou košili a pánskou voňavku. A paní Malfoyové jsem dala můj oblíbený knižní román.

Já jsem dostala voňavku, která musela být hodně drahá, a náramek. Pak také ještě knihu - Doktorka Samantha.

Večer byl velmi zdlouhavý, alespoň mě se takový zdál. Proto jsem se sebrala a šla jsem si ven sednout do altánku. Zanedlouho za mnou přišla s horkou čokoládou Ciss.

V očích se jí odrážel soucit... Jednu čokoládu pila ona a druhou já. Začaly jsme si povídat o tomto večeru, jak nám oběma přišel zvláštní. Také jsme zdrbly Meredith. Ciss mi řekla, že ji nikdy moc v lásce neměla, zato prý její tchýně ji přímo zbožňuje...

Povídaly jsme si asi hodinu možná dvě, pak už nám byla zima, proto jsme se vrátily zpět do domu. Všem jsem popřála dobrou noc a šla do svého pokoje. Neměla jsem totiž náladu poslouchat další historky...

---------------------------------------------------

Když jsem se osprchovala a převlekla do pyžama, sedla jsem si k oknu, abych mohla pozorovat měsíc, který mi prosvěcoval pokoj.

„Můžu jít dál?" Zaslechla jsem ode dveří.

Otočila jsem se a stál tam Draco. „Už jste skončili?" S těmito slovy jsem se začala znovu dívat z okna.

„Ano, proč jsi tak rychle odešla?" - „Ty sis toho všiml? Já myslela, že si to ani nepostřehl."

Přisunul si židli k oknu a chtěl, abych si na něj sedla. Šla jsem a položila si hlavu na jeho rameno a on si tu svou opřel o tu mou... „Mio, děje se něco?" - „Ne... Já... Jen jsem vás chtěla nechat, abyste mohli vzpomínat na staré časy a já si připadala navíc." - „Ššš, tohle neříkej. Ty nikdy nikde nejsi navíc. Mohla jsi tam zůstat. Byl bych rád, kdyby Meredith poznala to největší štěstí, co mne v životě potkalo." - „Hmm...Tak třeba zítra..."

Pak jsme se už nebavili, jen tam tak seděli a dívali se ven.
Vyčerpaná z celého dne jsem usnula ani nevím kdy... Cítila jsem jen, jak mě Draco bere do náruče a ukládá do postele. Slyšela jsem již jen kroky, které se vzdalovaly. „Budeš spát dneska večer semnou?" Šeptla jsem. „Velmi rád. Jen si dojdu ''přepudrovat nos''..."