I do not live without you - Dramione

IV.

- Hermiona -

Měla jsem ještě hodinu, než se vydám za Dracem. Seděla jsem ve společenské místnosti a četla jsem si... Nevěděla jsem totiž jak jinak se do jedenácti lépe zabavit.

Knížku jsem už dočetla úplně dokonce, ale bylo teprve tři čtvrtě na jedenáct... Usoudila jsem, že bych se mohla trochu upravit. Šla jsem se na sebe ještě rychle podívat do zrcadla... Mám na sobě bílý nátělník a modré úzké rifle. Vlasy jsem si dala do culíku. Pár pramínku jsem nechala, ostatně jako vždy, volně viset. Na pusu jsem si ještě dala můj oblíbený jahodový balzám. A už jsem se vydávala za Dracem na astronomickou věž.

Měla jsem sice ještě pět minut, ale už jsem se nemohla dočkat... A lepší tam být dřív než abych přišla pozdě...

Když jsem vešla na astronomickou věž, málem jsem přestala dýchat... Celá věž byla osvětlena milionem svíček a uprostřed toho všeho stál Draco a v ruce držel rudou růži... Vypadal úžasně. Měl na sobě bílou košili a černé kalhoty. Bylo neskutečné vidět ho i v jiné barvě než v černé... Ohh, a ty jeho oči... Ve světle svíček vypadal vážně k zulíbání. „Draco, tohle je úžasný..."
„Pro tebe cokoliv..."

Přišel ke mně blíž... Podal mi tu nádhernou růži a jemně mě políbil... Jak já zbožňuju ty jeho polibky.

Najednou se odtáhl a vytáhl nějakou krabičkou z kapsy. Už jsem začínala panikařit...

„Hermiono Jean Grangerová, prokázala by si mi tu čest a doprovodila mě na Vánoční ples?" - Otevřel krabičku a v ní byl nádherný prsten...
,,Draco... Já nevím, co říct. Mohl jsi mi dát jen tu růži."
,,Vím, že mohl, ale chtěl jsem aby to bylo výjimečný. A kytky dávají všichni," řekl s úsměvem na tváři. ,,Tak se tě tedy ptám znovu... šla bys se mnou na ples?"
,,Velice ráda."
Poté zase přišel blíž a znovu mě políbil - tentokrát už trochu vášnivěji...
Když jsme se od sebe odtrhli, podívala jsem se na svou ruku, na které se už blýskal prsten od Draca...
„Draco tohle je ta nejkrásnější věc, kterou pro mě kdy kdo udělal. Miluju tě!!" Po těchto slovech jsem ho objala...
„Taky tě miluju Hermiono..." Vzal mě za ruku a odvedl k zábradlí... Postavil se za mě a zezadu objal. Oba jsme se dívali na oblohu plnou nádherných hvězd... Už nemůžu být šťastnější!!

Svoji hlavu jsem zaklonila a položila jsem si ji na jeho rameno... Políbil mě něžně na tvář a já v tu chvíli zavřela oči... Byla jsem si na sto procent jistá, že s ním můžu být šťastná... Pokud budu s ním, bude můj život naplněný láskou... Láskou, kterou jsem tak dlouho hledala - Tou upřímnou... Tou pravou...

Když jsem otevřela oči, tak si mě k sobě otočil. Pohladil mě po tváři a pak mě vzal do náruče... Nesl mě k pohovce, kterou nejspíš vyčaroval. A na kterou mě pak posadil. On si sedl vedle mne a já jsem si na něj lehla...

Po chvíli obdivování mého prstenu jsem usnula...

- Draco -

Bylo devět hodin večer, tudíž jsem měl ještě dvě hodiny na přípravu... Rychle jsem na sebe hodil bílou košili a černé kalhoty... Vydal jsem se na astronomickou věž.

Když jsem tam dorazil, věděl jsem úplně přesně, jak chci, aby to tady vypadalo. Všude jsem vyčaroval zapálené svíčky... Některé byly na zemi, některé se vznášeli ve vzduchu... Bylo to nádherné.

Někam mimo to jsem také vyčaroval pohovku...

Když jsem s přípravami skončil, bylo už 22:53 - tudíž jsem měl už jen sedm minut. Sáhl jsem si do kapsy, abych se ujistil, že krabička s prstýnkem je na svém místě.

Ohh... Málem bych zapomněl... rudá růže. Rychle jsem ji vyčaroval a stoupl si někam doprostřed těch svíček.

Už jsem slyšel něčí kroky - Hermiona.

Když mě uviděla, rozzářily se jí oči... Ve svitu všech těch svíček byla jednoduše dokonalá.

„Draco, tohle je úžasný..."

„Pro tebe cokoliv..."

Přišel jsem k ní blíž a podal jí tu růži... Políbil jsem jí jemně na tvář, ale i tak jsem cítil, jak se zachvěla. Musel jsem se nad tím usmát.

Poodstoupil jsem od ní, vytáhl krabičku a zeptal se jí: „Hermiono Jean Grangerová, prokázala by si mi tu čest a doprovodila mě na Vánoční ples?"

Bylo na ní vidět, že jsem ji neuvěřitelně překvapil...
,,Draco... Já nevím, co říct. Mohl jsi mi dát jen tu růži."
„Vím, že mohl, ale chtěl jsem aby to bylo výjimečný. A kytky dávají všichni," řekl s úsměvem na tváři. ,,Tak se tě tedy ptám znovu... Šla bys se mnou na ples? "
Podala mi svoji ruku, já jí na prsteníček dal prstýnek s růžovým kamínkem a ona pověděla: „Velice ráda. "

V tu dobu jsem byl vážně šťastný... Přistoupil jsem k ní a vášnivě ji políbil. Bylo úžasné znovu cítit její jahodové rty...

Když jsem jí přestal líbat tak se podívala na svou ruku, kde měla můj prstýnek. „Draco tohle je ta nejkrásnější věc, kterou pro mě kdy kdo udělal. Miluju tě!!" - Vrhla se mi kolem krku a já si ji k sobě ještě víc přitáhl a do vlasů jsem jí zašeptal: „Taky tě miluju Hermiono..."

Chytil jsem jí za ruku a odtáhl jí k zábradlí a obejmul jsem jí zezadu... Byl to příjemný pocit držet ji a vědět, že je jen má...

Položila mi svoji hlavu na mé rameno a já jsem cítil takové nutkání jí políbit na její růžové tváře... Samozřejmě jsem to udělal. Všiml jsem si toho, jak zavřela oči. Byla tak půvabná...

Když je znovu otevřela tak jsem si ji vzal do náruče a odnesl jsem si ji na pohovku...

Usadil jsem ji na pohovku a já si sedl vedle ní... Okamžitě si na mě lehla a znovu začala zkoumat ten prsten. Začal jsem jí hladit po vlasech a v tom jsem si všiml, že usnula. Přičaroval jsem nám deku a přehodil ji přes nás... Mít Hermionu u sebe byl pocit k nezaplacení...
S myšlenkou na to jsem taky usnul...

---------------------------------------
Omlouvám se, že to sem dávám tak pozdě, ale teď to mám ve škole trochu těžší....
Pokusím se sem dávat aspoň dvě kapitoly každý víkend.... Vážně se pokusím... :)