I do not live without you - Dramione

XIII.

- Hermiona -

Už jsou to víc jak tři měsíce... Za tu dobu se toho hodně stalo.

Pár týdnů po nešťastné příhodě na ošetřovně jsem se seznámila s tou Sophii, o které jsem slyšela tolik věcí. Sešli jsme se, abychom probraly věci ohledně svatby, kterou jsem měla celou na starosti, protože ze mě Sophie udělala hlavní družičku. Díky této příležitosti jsem se s ní více seznámila a tím se z nás staly dobré kamarádky. Ze svatby nám chybí vybrat jen šaty pro družičku a nevěstu, které budeme vybírat dnes.

Díky těmto přípravám jsem zapomněla na Draca a Meredith, ale kdykoliv jsem je viděla spolu, tak jsem se začala trápit úplně od začátku, ale napomáhala mi myšlenka, že za několik týdnů končí škola a začínají prázdniny.

Tyhle prázdniny budu trávit ve svém domě, tedy spíš v rodinné chatě, která je už oficiálně jen moje. Taky budu prázdniny trávit s Harrym, Ginny a Ronem. Zase budeme všichni pohromadě... Ale před tím mě čeká dokončit jednu svatbu...

Sedím v jedné kavárně uprostřed Londýna, kde se mám sejít se Sophii. Obě jsme se dohodly, že šaty vybereme právě v Londýně, protože v Příčné ulici se nám nic nezamlouvalo, a tak doufám, že aspoň tady něco najdeme.

„Ahoj sluníčko," zdraví mě právě přicházející Sophie.

Vstávám od stolu a objímám ji na přivítanou. Pak se společně vydáváme k prvnímu svatebnímu butiku.

„Tak, co říkáš na tyhle," říká nastávající nevěsta, když si zkouší už páté šaty. Tentokrát jsou s nevkusnými volány.

„No... víš..." – „Jsou hrozné. Já vím... Proč je tak těžké vybrat si šaty? Vždyť to jsou jen šaty."

V Sophiiný tváři je vidět zoufalství... Vyzkoušela tolik šatů, že se vůbec divím, že má pořád sílu zkoušet další a další.

„Víš, co nevěsto. Počkej tady, zkusím se podívat po něčem já. V šatech se musíš cítit, vždyť v nich budeš celý den. Takže buď trpělivá a já se za chvíli vrátím."

Odešla jsem hlouběji do obchodu a začala se rozhlížet. Dívala jsem se na jedny šaty za druhými... Byli tu samé volány, šaty s peřím a mnoho dalších věcí.

Už jsem se chtěla vrátit s nepořízenou, ale najednou jsem si všimla šatů, které byly zastrčené za všemi šaty, které byly vážně ošklivé. Ale tyhle takové nebyly, byly tak jednoduché a přesto dokonalé. No jak se říká - v jednoduchosti je krása - a v tomhle případě to byla pravda.

Vrátila jsem se k Sophii a ta tam na mě čekala s překvapením. „Mio, vím, že jsi měla spoustu starostí se seznamem hostů, dortem, květinami a spoustu dalších věcí, dokonce i mými šaty, a tak jsem se chtěla postarat aspoň o jednu věc a tím jsou šaty pro tu nejlepší družičku, jakou bych si, kdy mohla přát."

A pak mi je ukázala... Fialové šaty, které byly nádherné, teda jak pro družičku mohou její šaty být.

Obě jsme si své šaty vyzkoušely a bylo na sto procent jisté, že tyto šaty s námi budou v den svatby.

Takže dnes jsem dokončila poslední věc na seznamu a mohla si to všechno znovu projít a zkontrolovat se Sophii.

„Takže... Květiny jsou už objednané, budou na stolech, podél uličky, kterou tě otec dovede k oltáři, dále v klopě ženicha a nakonec jich budeš mít deset ve své květině, jak sis to přála. No a jak jste se oba shodli, budou to bílé růže." Ona jen kývá hlavou a směje se jako sluníčko. Já jsem, ale dál pokračovala: „Pozvánky jsem už rozeslala a všichni potvrdili, že dorazí... Po obřadu se všichni shromáždí na oběd v jedné restauraci blízko kostela. Domluvila jsem se s majitelem, že byste chtěli mít stoly venku a rozprostřené kolem parketu, o který se tví přátelé sami postarají. Taky nám propůjčí altánek, který budou moci využít novomanželé, kdyby chtěli na chvíli uniknout tomu shonu."

„Hermiono, ty jsi úžasná! Myslela jsi na všechno." říká se slzičkami v očích. „Díky tobě to bude perfektní."

Já jí, ale odporuju. „Jen nepřeháněj. Určitě bys to zvládla i beze mě..."

-----------------------------

Po nákupech jsme ještě zašli na kafe a znovu se bezvadně pobavily... Ale jak se říká - nic netrvá věčně. Všechno se pokazilo, když do kavárny vešel Draco s tou krávou Meredith. Člověk by čekal, že je v Londýně tolik kaváren, že bychom se nepotkali, ale to jsem se asi zmýlila.

Myslím, že Sophie něco vycítila, a tak mě přiměla myslet na něco jiného. „Byla bych ráda, kdybys na naši svatbu pozvala i své přátele. Viktor mi vyprávěl o Harrym Potterovi a o spoustě dalších. No a také vím, čím vším sis teď prošla, a tak bych chtěla, aby si tam v ten den měla někoho, na kom ti záleží."

Byla jsem ohromená. Sophie je vůbec neznala, jen z toho co ji Viktor řekl a i přesto je chtěla poznat... Je pravda, že svatby vyvolávají hodně emocí a mít tam někoho, kdo by mi tam byl oporou, by bylo úžasné.

„Myslíš to vážně?"

„Naprosto! Přiveď si jich, kolik chceš," říká, když mě drží za ruku. „Ráda je všechny poznám..."