I do not live without you - Dramione

VIII.

- Hermiona -

Stojím před zrcadlem a naposledy se na sebe dívám. Mám na sobě černé rifle, tmavě modrou košili, černou koženou bundu, černé boty na podpatku, a aby nebyla vidět červená místa na mém krku, tak mám béžovou šálu. Vlasy mám natočené kulmou a volně rozpuštěné.

Za pár minut se mám sejít s Dracem a jet s ním na Malfoy Manor. Docela se tam těším, jen se bojím, jak to tam bude probíhat.

Naposledy se podívám po pokoji, jestli mám všechno a s černou kabelkou na rameni a s kufrem, který táhnu za sebou, se vydávám směrem ven.

Draco už tam na mě čekal. „Nečekáš tu dlouho?" Ptám se ho s menšími obavami. „Ne, před chvílí jsem také přišel." Po těchto slovech mě vzal za ruku a dodal:
„Můžeme?"

„Ano..."

----------------------------------------------------

Ani jsem se nenadála a stála jsem před velkým domem. Z venku vypadal mnohem líp než zevnitř. Až teď jsem si uvědomila, že se vracím do domu, kde jsem zažila nejhorší chvíle mého života. Mou ruku pořád zdobí malé jizvičky, které mi budou pořád připomínat, co se zde odehrálo.

Draco otevřel bránu a vedl mě k hlavnímu vchodu.

Poté jsem se ocitla ve vstupní hale. Byla obrovská a nádherná. Myslím, že bych mohla na tohle místo změnit názor.

Z mého přemýšlení mě vyrušil ženský hlas. „Draco, vítej doma." Ze schodů scházela velmi pohledná žena. Šla směrem k Dracovi a následně ho objala.

„A Ty musíš být Hermiona Grangerová..." Natáhla jsem k ní ruku se slovy: „Ráda Vás poznávám paní Malfoyová."

Moji ruku přijala s úsměvem. „Také Tě ráda poznávám. Zdá se, že jsi velmi vychovaná mladá slečna. Ohh... A prosím, říkej mi Ciss." Dracova matka se na mě tak mile usmívala, že jsem se neubránila a usmála jsem se také. Myslím, že mi začala přirůstat k srdci...
Svůj pohled odvrátila ode mne a zaměřila se teď na Draca se slovy: „Draco buď tak hodný a ukaž Hermioně pokoj pro hosty a pak za mnou přijďte do obývacího pokoje."

Draco vzal naše zavazadla a vedl mě po schodech do patra. Bylo zajímavé kolik černé barvy se tu všude objevovalo. Všechna ta černá barva působila tak elegantně... Musím říct, že si ten dům pamatuji trochu jinak... Byl to pro mě dům, ze kterého bych se strachem nejspíš utekla, ale čím déle jsem tady, tím víc si uvědomuji, že ten dům, kterého jsem se tak bála, je pryč...

V patře bylo sedmero dveří, které ukrývaly apartmá, které má při návštěvě v domě pro sebe babička, naproti němu bývalý otcův pokoj. Pokračovali jsme dál tou chodbou a Draco ukázal na dveře vlevo: „Tady najdeš koupelnu. Hned vedle je můj pokoj. Naproti má pokoj matka." Úplně na konci chodby byly ještě naproti sobě dva pokoje. Drace se u toho levěho zastavil a s rukou položenou na klice se podíval na mě. „No a tady... Tady to bude tvůj pokoj." Než to dořekl, otevřel dveře a mně se naskytl výhled na ten nejhezčí pokoj na světě... Sice byl celý zařízený do černé barvy - jak jinak - ale mě to nevadilo. Naproti dveřím se tyčilo dvoukřídlé okno, ze kterého bylo vidět do zahrady. Nalevo od okna byla dvoulůžková postel. Z každé strany byl noční stolek, na kterém stály lampičky. Naproti posteli se nacházel stůl a hned vedle malá knihovnička. A to poslední byla velká skříň se zrcadlem, která se tyčila hned napravo od dveří...

Z mého prohlížení mne vyrušil až Dracův hlas: „Není to nic moc..."

„Co blázníš? Je to nádhera..."

Jestli takhle vypadá pokoj pro hosty, tak to by mě zajímalo, jak vypadá zbytek domu.

Když odložil můj kufr na postel, vydali jsme se ruku v ruce zpět chodbou do vstupní haly a poté do obývacího pokoje.

Když jste tam vešli, tak hned proti vám se nacházel obrovský krb. Uprostřed místnosti byly dvě pohovky, které byly naproti sobě. Mezi nimi byl prosklený stolek, na kterém bylo na talíři cukroví. Za jednou z pohovek byl další stůl, na němž byl alkohol. Paní Malfoyová seděla na pohovce právě u toho alkoholu. Já s Dracem jsme se posadili naproti ní. Paní Malf... - Ciss se na nás dívala a u toho se usmívala... Připadala jsem si trochu trapně. Byla jsem ráda za to, že mě Draco pořád drží, jinak bych se asi zbláznila tou nervozitou, která mě nechtěla opustit už od chvíle, co jsem tady. Nebylo to tím, že bych se bála toho, co se mi tu stalo, ale tím že jsem měla strach, z toho že něco pokazím.

„Takže... Hermiono jak se Ti tu zatím líbí?" Zeptala se mě se zájmem Ciss. S úsměvem jsem na její otázku odpověděla: „Je to tu vážně nádherné..."

„Jsem ráda, že se Ti tu líbí. Vím, že pro tebe asi nebylo lehké vrátit se sem po tom všem c..."

„Mami!!" Napomenul jí Draco. „To nic Draco. Nic se neděje... Nebylo to snadné, ale snažím se na to zapomenout. Je to jen špatná vzpomínka na tento dům, ale myslím, že můj pobyt po dobu Vánočních prázdnin to všechno smaže."

„Hermiono ani nevíš, jak moc mě to mrzí... Mohla bys mi to odpustit?" V Cissiných očích byl vidět smutek, ale ve své tváři to dokázala velmi ukázkově skrýt. Bylo mi jí líto. Myslím, že za svůj život si toho prošla hodně. „Není už co odpouštět..."

--------------------------------------------------

Po našem rozhovoru v obývacím pokoji jsme se s Ciss navzájem lépe poznali a poté následovala výborná večeře, u které jsme se všichni nasmáli.

Než jsem se vydala do svého pokoje s tím, že vykonám večerní hygienu a ulehnu do postele, na které jsem se bála i posadit, abych nějak nepoškodila její krásu, mi Ciss dala krabici se slovy: „Hermiono, ještě nikdy jsem se tolik nebavila jako dnes večer, převážně díky Tobě. Proto bych ti chtěla dát dárek." „Ale to ne... To nemůžu přijmout."

„Ale ano, můžeš a přijmeš. Myslím, že to využiješ..." Po těch slovech odešla a já se vydala do svého pokoje pro taštičku s hygienou. S taštičkou, ručníkem a pyžamem jsem vyšla z pokoje směrem do koupelny.

Náhle se otevřely dveře a z nich vyšel Draco zabalený jen v ručníku.

Neubránila jsem se a začala jsem si ho prohlížet... Jeho blonďaté vlasy, které teď měl celé mokré, měl hozené dozadu. Svůj pohled jsem přesunula na jeho hrudník - Draco měl svaly, sice ne moc viditelné, ale měl je. Z jeho těla šla pára, a když měl kolem sebe jen ten ručník, neubránila jsem se představě, že je vážně sexy.

„Nemusíš tolik žasnout. Já vím, že se ti líbím, ale netušil jsem, že bys někdy mohla nade mnou i slintat..." Řekl s úšklebkem na tváři. „Spadlo Ti snad něco na hlavu? Kvůli tobě bych přece neslintala. A mimochodem, co mám asi tak jiného dělat, když blokuješ vchod do koupelny?" Bylo fajn, když jsem ho mohla malinko pošťuchovat. „Neříkej, že se Ti nelíbím, takhle jen v ručníku?" Cítila jsem, jak se začínám červenat, ale zachovala jsem chladnou hlavu - teda aspoň jsem se pokusila. „Na Tvoji otázku neodpovím. A jestli dovolíš, ráda bych se umyla." Nečekala jsem na jeho odpověď a rychle jsem vklouzla do koupelny, kde jsem se poté osprchovala.

Když jsem vyšla ze sprchy, tak jsem se oblékla a vrátila se zpět do svého pokoje.

Lehla jsem si do postele, zachumlala se do těch nádherně měkkých peřin a během pár minut jsem usnula...