I do not live without you - Dramione

II.

- Draco -

Sedím ve svém pokoji a znovu přemýšlím nad dnešní vycházkou s ní...

Vzpomínám na to, jak jsem, šli jen pár centimetrů od sebe... cítil jsem její teplo, její parfém... Voněla po liliích...

Po chvíli chůze jsme si šli sednout pod strom, který je naproti jezeru. Sedli, jsem si jen kousek od sebe a dívali se na to kouzelné jezero před námi. Najednou se otřásla...asi zimou. Sundal jsem si svůj hábit a přehodil jsem jí ho přes ramena. Bylo na ní vidět, že chce protestovat, ale hned si to zase rozmyslela.

To ticha jsem už nemohl vydržet, tak jsem řekl to první, co mě napadlo - „Co si to četla v knihovně za knížku?"

Podívala se na mě překvapivým pohledem, asi jí přišlo divný, že se jí na to ptám, ale mě to opravdu zajímalo...

„Hvězdy nám nepřály."

„Tuhle knihu asi neznám..."

„Myslím, že ne... Je totiž mudlovská."

„Nepřečetla by si mi kousek?"

„A ty by si chtěl?"

„No, jo... Já jsem, ještě nikdy žádnou mudlovskou knížku nečetl. A když mi ji budeš číst ty, bude to ještě lepší..."

„Tak dobře... - „...Gusi," řekla jsem. „To je..." Nevěděla jsem, co říct. Nedíval se na mě a mně přišlo urážlivé dívat se na něj. Cítila jsem, jak se předklonil. Vytáhl cigaretu z pusy a začal ji převalovat mezi palcem a ukazovákem, pak ji zase vrátil mezi rty. „No," dodal pak, „když to vezmeš kolem a kolem, já fakt mám pěknou nohu." „To je mi líto," řekla jsem. „To je mi hrozně líto." „To nic, Hazel Grace. Ale jen aby bylo jasno, když jsem na tý podpůrný skupině měl dojem, že vidím ducha Caroliny Mathersový, nebyl jsem úplně šťastný. Zíral jsem, ale netoužil jsem, jestli chápeš, jak to myslím." Vytáhl z kapsy krabičku a cigaretu do ní vrátil. „Je mi to líto," opakovala jsem. „Mně taky," řekl „Tohle ti nechci nikdy udělat," řekla jsem. „Ale mně by to nevadilo, Hazel Grace. Bylo by pro mě čest nechat si od tebe zlomit srdce."

Najednou bylo chvíli ticho... „Proč si přestala?"

„Co kdyby si mi teď kousek přečetl ty? Říkal jsi, že jsi ještě nikdy žádnou mudlovskou knížku nečetl... No a já ti dávám příležitost si to vyzkoušet. Tak, co ty na to?"

„No...Dobře."

Četl jsem asi pět minut a ona si najednou položila svoji hlavu na mé rameno. Hrozně mě to zaskočilo, ale nechtěl jsem, aby to skončilo tak jsem pokračoval dál ve čtení.

Když jsem dočetl kapitolu, podíval jsem se na ni...Byla ode mě jen pár milimetrů... Zvedla hlavu a zadívala se mi do očí a já zase do těch jejích... Podíval jsem se na její rty a pak zase na její oči... Trochu jsem se přiblížil... Myslím, že jí asi napadlo, co chci udělat a taky se naklonila. Už jsem to nemohl vydržet... Políbil jsem ji... Nejdřív jemně, ale pak se přidala i ona a začalo to být vášnivější...

Pak jsme se odtrhli, ale ne protože by nám ten polibek vadil, ale jelikož jsme se potřebovali nadechnout.

Hermiona se na mě tak kouzelně dívala... Rukou jsem se dotkl její tváře a ona mi do ní položila svoji hlavu...

Vzala mě za mou ruku, oba jsme se zvedli a odešli zpátky do hradu.

Tam kde se měla naše cesta rozdělit jsem si Hermionu k sobě přitáhl... A ještě jednou jsem ji jemně políbil... A poté jsme každý odešli do své společenské místnosti.

---------------------------------

Když jsem byl u konce vzpomínání, znovu jsem si vybavil tu chvíli, kdy jsme se políbili... Na ten polibek se nedá zapomenout...Na ní se nedá zapomenout!!

- Hermiona -

S úsměvem na tváři jsem vešla do dívčích ložnic, kde jsem našla Ginny.

„Hermiono, kde jsi byla?"

„Proč se ptáš?"

„No já nevím... jsi nějaká jiná... Celá záříš."

„Vážně?!"

„Hermiono okamžitě mi řekni, co si dělala celý den, že vypadáš takhle?!!"

„Když ti to řeknu, tak buď neuvěříš, nebo se se mnou přestaneš kamarádit..."
„Hermiono můžu ti
odpřisáhnout, že ani jedno se nikdy nestane..."

„Celé odpoledne jsem strávila s Dracem Malfoyem..."

„Ty a Draco...? Prosím tě, co jste vy dva spolu dělali."

„Nevím, jestli to chceš vědět..."

„Hermiono jestli ti Draco Malfoy vykouzlil na tváři takovýhle úsměv tak si piš, že to chci vědět."
„No tak já začnu od začátku...Když si šla na trénink tak já jsem se jako obvykle vydala do knihovny...Četla jsem si knihu, co jsem si přivezla z domu. Myslím, že mě Draco chvíli pozoroval a pak mě pozdravil. Já jsem to nečekala a hrozně jsem se lekla. On se mi hned začal omlouvat...Ale pak pokračoval s tím, že mi potřebuje něco říct...Ginny on se mi začal omlouvat za to, jak se ke mně za ty roky choval. Nechtěla jsem tomu uvěřit, ale každý si zaslouží druhou šanci, tak sem ji dala i jemu. Poté jsme se šli projít kolem jezera a nakonec jsme skončili pod jedním stromem co je naproti jezeru... Najednou se mě zeptal, co jsem to četla za knihu...Řekla jsem mu, že byla mudlovská. Chtěl, abych mu kousek přečetla - udělala jsem to. Pak jsem přestala a řekla mu, ať chvíli čte on... Byl tou knihou tak nadšený, a já jsem neodolala a položila jsem si svoji hlavu na jeho rameno. Když dočetl kapitolu tak se na mě podíval těma jeho úžasně šedýma očima...Nedokázala jsem odolat a začala jsem ho pozorovat. Najednou se ke mně přiblížil a já udělala to samý... Poté spojil naše rty v jemném polibku... Pak se ten jemný polibek začal měnit ve vášnivější... Později jsme se zvedli a šli jsme za ruce zpátky do hradu... Když už jsem se chystala jít do naší společenské místnosti tak si mě k sobě přitáhl a znovu mě jemně políbil... No a zbytek už víš..."

„Hermiono... Draco Malfoy tě P-O-L-Í-B-I-L ?!?"

„Sama tomu nemůžu uvěřit... Bylo to tak nádherný... Ohh můj bože, asi jsem se zamilovala..."

„Hermiono myslím si, že to Draco cítí stejně."

„Vážně?! Jak si tím můžeš být tak jistá?"

„No...víš. Já jsem ho za tebou tak trochu poslala."

„Cože si udělala?"

„Je to jinak než si myslíš... Já... Šla jsem zrovna na trénink a v tom se přede mnou objevil Draco. Ptal se mě, kde by tě mohl najít... Nejdřív jsem mu nic nechtěla říct už jen, proto jak hnusně se k tobě za ta léta choval, ale on měl něco v očích... Myslela jsem si, že jsem se asi přehlédla, ale když jsi mi teď řekla, že tě sám od sebe políbil jsem ráda, že jsem mu řekla kde tě najít. Hermiono jsem si naprosto jistá, že Draco k tobě vážně něco cítí. Jestli jsem udělala něco, co jsem neměla tak se omlouvám..."

„Ne... Já jen... Děkuju. Nebýt tebe asi bychom se s Dracem neusmířili. Jen se bojím, že bude dělat, jakoby se nic nestalo..."

„Jestli se k tobě takhle hnusně zachová tak bude mít co dělat semnou."

Obě jsme se začali smát... Ta představa, že by si Ginny podala Draca, byla vážně k popukání...