I do not live without you - Dramione

XXII.

- Hermione -

Posledních pár dní se probouzím z nočních můr. Už se mi nezdá nic jiného než o té tmavé místnosti, ve které jsem strávila nejhorší dny mého života.
I tuto noc se probouzím s kříkem, který je jen nepatrným sípáním, co vychází z mých úst. I tak se mi ale podaří vzbudit Benjamina, který spí v křesle u dveří. „Zase zlý sen?" Ptá se, když rozsvicí lampu.
Nepatrně přikývnu a přitáhnu si nohy více k tělu. Zvedl se z křesla a sedl si na okraj postele. „Byl to jen sen, ano," snaží se mě utěšit. „Už jsi v bezpečí. Slibuju."
Díval se mi do očí s rukou položenou na mém rameni a z toho jak se na mě díval, jsem se v bezpečí cítila. V jeho ledově modrých očí se odráželo světlo z lampy... Vypadalo to jako jezero za letního dne, když na bezmračném neby svítí slunce. „Pokus se znovu usnout," odtáhl se a chtěl jít do svého křesla. Chytla jsem ho za ruku a snažila se ze sebe dostat: „M-mohl... bys z-zůs-tat u m-mě?" Šlo to ztěžka a hned potom mě krk rozbolel, ale podle jeho výrazu to pochopil.
Lehl si vedle mě a já ucítila jeho vůni... Voněl po šalvěji a levanduli.
Ta vůně mi připomněla malého plyšáka, kterého jsem mívala jako malá.
Byla jsem vůní tak uchvácena, že jsem si lehla na jeho hruď a za vdechování té nádhery jsem usnula.

- Draco -

Pořád to bolí...
Stále ji vidím před očima... Cítím ji v květinách, které rostou u chaty... Slyším její smích ve zpěvu ptáků..
„Pojď dovnitř," říká matka.
Právě sedím venku na schodech jen v kalhotách od pyžama. „Onemocníš."
I když mi matka odpustila, stále mezi námi panovalo jisté napětí. „Nech mě být," odpovídám a přikládám si k ústům flašku whisky, ze které upíjím velké loky.
Náhle mi ale flaška zmizela z ruky. „Vzpamatuj se!!" Křičí na mě. „Hermiona by si nepřála -"
„Mlč!! Ty nevíš co by si přála a nepřála!" Vytrhl jsem ji flašku z ruky a znovu se napil. „A nevím to ani já... nebudu mít ani možnost to zjistit."
„Draco," snaží se mě konejšit.
„Přestaň." Zvedl jsem se a šel se projít do lesa. V noci je les tak tichý, jen občas je slyšet soví houkání, takže můžu v klidu vzpomínat.

- Hermione -

Když jsem se probudila, Benjamin u mě nebyl. Neseděl ani na křesle, ve kterém je už prosezelý ďolík. Chtěla jsem vstát z postele, protože od doby co jsem tady, pořád ležím. Zaskočil mě ale vzkaz, co byl na nočním stolku.
Šel jsem na nákup. Nevěděl jsem jestli bys chtěla jít se mnou, tak jsem tě nechal spát. Doufám, že jsi pak už neměla noční můry.
Nevím za jak dlouho se vrátím, ale připravil jsem ti snídani, kterou jsem nechal v kuchyni.
Jinak přeji dobré ráno,
Benjamin
Když jsem to dočetla, začala jsem se nepatrně usmívat. Úsměv se mi po chvíli vytratil, jakmile jsem si uvědomila, že budu muset opravdu vstát.
Odhrnula jsem deku, spustila nohy z postele, zapřela se rukama a zkusila vstát. Překvapivě mě nohy udržely. Vydala jsem se tedy najít kuchyň.
Když jsem vylezla z pokoje, zjistila jsem, že se naproti nachází koupelna. Rozhodla jsem se, že snídani oželím a prohlédnu si to tu.
Koupelna byla prostorná. Vlevo od dveří se nacházela sprcha, naproti byla vana a vpravo byly dvě umyvadla se zrcadlem.
Jakmile jsem si doprohlédla koupelnu, šla jsem dál chodbou, na jejíž druhé straně byl obývací pokoj s krbem. Bylo to tu útulné. Dvě pohovky naproti sobě. Okno, kterým bylo vidět ven do ulice, dvě knihovny, které lemovaly krby z obou stran.
Než jsem se však mohla jít podívat na jeho sbírku knih, někdo zazvonil u dveří.
Vyšla jsem ke vstupním dveřím s bušícím srdcem v hrudi, protože jsem věděla, že ten, kdo je za dveřmi, není Benjamin. Sebrala jsem se tedy veškerou odvahu, která ve mně ještě zbyla, a otevřela dveře.
,,Dobré ráno," pronesl usměvavý pošťák.
V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce, a tak jsem ve stejné míře radosti odpověděla: ,, Dobré ráno i vám."
,,Doufám, že jsem vás nevzbudil," říká při pohledu na mé pyžamo. ,,Ale mám tu dopis pro pana Appleyarda." Vytáhl z tašky, která mu visela přes rameno, malou obálku.
,,On tu teď bohužel není, ale jestli to nevadí, můžete ten dopis dát mě a já mu ho předám."
,, Normálně bych to dělat neměl," řekl s milým tónem, ,,ale vy se zdáte jako milá slečna." Dopis mi tedy podal, popřál hezký den a odešel.

- Benjamin -

Vracel jsem se z krámu stejnou cestou, kterou chodím už pět let. Cestou l, která se pro mě stala osudnou.
Míjel jsem pekárnu slečny Herwildové, která mně jako malému dávala marcipánová prasátka pokaždé, když jsme k ní přišli.
V parku, který byl nedaleko od mého domu, jsem ve svých patnácti letech poprvé holce řekl, že ji miluju. Ona mě však nazvala budižkničemou a utekla. V ten den jsem se nevrátil domů, a protože se o mě matka bála, vydala se mě hledat. Bloumal jsem po městě a přemýšlel nad tím, co jsem udělal špatně. Snažil jsem se dostat daleko od toho místa, ale pokaždé když jsem zahl za roh, opět jsem se ocitl u toho mizerného parku. Měl jsem pocit, jako kdyby mě tam mé podvědomí táhlo z nějakého důvodu. Nechal jsem to tedy tak a šel, kam mě nohy táhly. Za nedlouho jsem uviděl tu prokletou lavičku.
,,Benjamine!" Ozývalo se za mnou.
Ohlédl jsem se a spatřil v dálce svou matku. Vyšel jsem směrem k ní.
,,Kde jsi sakra byl?" Snaží se mě z dálky pokárat. ,, Víš, jak jsme se o tebe s tatínkem báli!"
Chtěl jsem ji říct, jak moc mě to mrzí, ale už jsem to nestihl.
Náhle se za ní objevil nějaký chlap. Ze začátku mi to nijak zvláštní nepřišlo, protože ji v klidu přešel. V zápětí se k ní však otočil s třpytícím nožem v ruce, kterého jsem si nevšiml, bidl ji do břicha a než jsem stihl jakkoliv zareagovat, utekl.
Ten večer mi zemřela v náručí a já si to od té chvíle dávám za vinu.
Teď právě jdu tou stejnou cestou jako tenkrát a nedaleko od toho místa pokládám ke stromu, u kterého jsem s otcem kdysi udělali menší pomník, květinu s pivoňkami, které milovala.
Rozhlížel jsem se a přemýšlel o tom místě přibližně ještě půl hodiny... Věděl jsem, že tu můžu klidně zůstat celý den a vzpomínat na tu úžasnou ženu, ale doma mám hosta, kterého tam nechci nechat samotného. Naposledy jsem tedy v duchu pozdravil matku a vydal se k domu.
Zahýbal jsem za roh a nebýt toho, že mě pozdravil, tak bych si ho přes tok svých myšlenek ani nevšiml.
,,Dobré ráno, pane."
,,Dobré Phile. Nějakou poštu pro mě máš?"
,,Dal jsem dopis vaší přítelkyni. Řekla, že vám ho předá."
,,Přítelkyni? Ach tak... Dobře, děkuji."
,, Musím říct Benjamine, že je opravdu moc milá. Vybral sis dobře," řekl s nadšením.
,,Ano, je úžasná."