I do not live without you - Dramione

X.

- Draco -

Když jsem vstal, mohlo být kolem osmé hodiny ranní, potřeboval jsem si odskočit do koupelny. Z postele jsem vstával potichu a opatrně, abych neprobudil právě spící Hermionu.

Vycházel jsem ze dveří zády napřed, abych se ujistil, jestli Mia pořád spí. Už jsem zavíral dveře na kliku a chystal se jít do koupelny, když v tom mě překvapila babička, která vycházela ze svého pokoje, a pak Meredith, která odcházela z koupelny. Obě se zastavily a začaly se na mě dívat jako na vraha.

Jen v trenkách a tričku jdu ke své babičce, která zatím ani nemrkla, a dávám ji pusu na tvář a přeji jí dobré ráno. Dále pokračuji ve své cestě do koupelny. Meredith jen letmo pozdravím a rychle vklouzám dovnitř.

Jakmile vykonám svou potřebu, vracím se zpět k Hermioně.

Spát se mi už vůbec nechtělo, a tak jen ležím a dívám se, jak roztomilá je, když spí...

- Hermione -

Poté co se probouzím, se můj pohled zaměřil na ležícího blonďáka vedle mě.

Políbil mě a řekl: „Dobré ráno, jak ses vyspala?"

„Skvěle a jak ty?"

„Báječně..."

Jen tak jsme tam leželi a povídali si. Draco mi vyprávěl o tom ''incidentu'' s Meredith a paní Malfoyovou...

„Draco, já... Dostala jsem takový šílený nápad," řekla jsem.

„Jaký?"

„Tak mě napadlo, co kdybychom zbytek prázdnin strávili u mé rodiny? Mohla by je i tvoje matka... Teda pokud by chtěla."

„To bych poznal tvé rodiče, že?"

„Ano, ale nemusíš se bát, určitě si tě oblíbí," říkám s úsměvem na tváři.

„Zeptám se matky a uvidíme, ale bylo by to určitě moc zajímavé."

Po našem rozhovoru se Draco došel převléct a to samé jsem udělala i já. Pak jsme šli společně do obývacího pokoje.

- Ciss -

Sedím v obývacím pokoji společně se svou tchýní a Meredith a dobrou půl hodinu tu spolu debatujeme.

„Já si nepřeji, aby Draco chodil s dívkou medlovského původu!" Křičí na mě tchýně. „Do toho tobě, ale vůbec nic není!" Vracím jí to. „Ale prosím tě. Je s ním jen kvůli penězům. A já nedovolím, aby si s ní zničil svoji budoucnost."

„Draco je s ní šťastný. A když je šťastný můj syn jsem šťastná i já. Hermiona je velmi nadaná čarodějka, je chytrá a sečtělá. Lepší dívku bych si pro něho nemohla přát."

„Je mi jedno, jak moc chytrá ta slečna je. Říkám ti už asi po sté, že si nepřeji, aby ti dva spolu nadále zůstávali!!"

„O tom TY nerozhoduješ!!" Vloží se do toho Draco. „Ty mi nebudeš říkat, koho smím a nesmím milovat, s kým mám nebo nemám být. Hermiona je to nejlepší co mě v životě potkalo. V minulosti jsem ji velmi ublížil, divím se, že mi to všechno dokázala odpustit. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se našli a já si ji nenechám ničím a nikým vzít!"

„Takhle se mnou mluvit nebudeš!"

„Napadáš moji přítelkyni, takže s tebou budu mluvit, tak jak si zasloužíš... Chtěl jsem to sice probrat až později, ale zeptám se teď. Mami jela bys se mnou a Miou k jejím rodičům na zbytek Vánočních prázdnin?"

„Pojedu moc ráda."

„Dobře, zítra ráno vyrazíme, a tebe babičko, chci požádat, že až se vrátíme, tak TY už tady nebudeš. Mia se k tobě chovala slušně, i když si jí už od začátku dávala najevo ten odpor, který k ní chováš. A proto tě žádám, že po Silvestru tě tu nechci ani vidět."

- Draco -

Po našem "příjemném" rozhovoru jsem šel s Hermionou na čerstvý vzduch do altánu. Já jsem stál u zábradlí a Mia seděla na lavičce.

Od chvíle co jsme sem přišli tak nikdo z nás vůbec nepromluvil. To co se před pár minutami odehrálo, bylo snad nejhorší, co se mohlo stát. Mia si tohle nezasloužila...

„Možná má tvoje babička pravdu," řekla s očima upřenýma na své ruce „Možná se k tobě nehodím..."

„Tohle neříkej," s těmito slovy jsem si přisedl k ní a chytil jí za ruce. „Věděl jsem, že to nebude snadné, ale chci být s tebou... Ty a já... Každý den. Ty to snad nechceš?!" Ptám se jí. „ Samozřejmě, že chci... Já jen nechci být ten důvod, proč budeš mít s babičkou spory."

„Mio, miluju tě a naši lásku si budu bránit i před mou babičkou!"

Pak jsme si už nepovídali. I když jsem se ji snažil rozesmát, byla myšlenkami někde úplně jinde. Později se mnou už ani nechtěla být, takže se vrátila dovnitř a mě tak nechala samotného.

Jakmile se začínalo stmívat, vrátil jsem se dovnitř i já a hned si šel sbalit věci.

Po chvíli jsem uslyšel jemné zaklepání na dveře.

„Dále," řekl jsem.

Do mého pokoje vstoupila má matka, přešla k posteli, posadila se a promluvila: „Jsi nervózní?"

„Jen trochu," říkám s úsměvem na tváři. „Nechci ti totiž udělat ostudu."