Ledová smrt (HG Ff)

4. - přehlídka splátců

Když se převléknu, jdu ke dveřím, kde budeme vystupovat. Thomas je doslova přilepený na skle. Taky se podívám ven a uvidím ho.

Kapitol.

Obrovské město u obrovské vodní elektrárny. Páni.

Když dojíždíme na nádraží, stojí tam spoustu kapitolanů a mávají nám, křičí naše jména a posílají nám vzdušné polibky. Týjo! Tohle určitě zažívala i Natalie.

,,Vidíte támhle tu budovu? To je Kosmetické centrum. Tam teď půjdete." řekne nám Kornelie a žene nás z vlaku.

Cestou do Kosmetického centra máváme všem našim fanouškům a sem tam se zastavíme a podepíšeme se jim.

,,Thomasi, ty běž do těch dveří nalevo a Olivie, ty do těch napravo. No tak, jdeme!" popohání nás Kornelie, protože se s Thomasem pořád zastavujeme, abychom obdivovali sochy rozmístěné na chodbách.

,,Počkejte na své vizážisty." řekne Kornelie, a každého strčí do jiných dveří.

Místnost je vcelku malá, posadím se na pohovečku a čekám na vizážistu. Asi po minutě dovnitř vejde nějkaý muž, vypadá příšerně. Má modré vlasy a piercingi.

,,Já jsem Florian, tvůj vizážista." řekne a natáhne ke mě ruku. Musím se překonat, abych se jí dotkla.

,,Olivie Harrisonová. " řeknu já.

,,Pojď za mnou, ukážu ti tvoje oblečení na přehlídku." řekne Florian a vede mě do další místnosti.

Na figuríně je oblek mírotvorce.

,,Tak, tohle dokonale charakterizuje tvůj kraj."

,,Ne." řeknu rozhodně.

,,Co jsi to řekla?"

,,Nevezmu si to na sebe. Hele, já to nosila každý den do práce a alespoň jednou v životě chci mít na sobě něco hezkého!!!" to už řvu. Ne, moji uniformu si brát nebudu!

,,Hele, buď tohle, nebo si jdi klidně nahá."

,,Dones mi nějaké šaty. Hned." řeknu doopravdy rozzlobeně. Já a Florian nebudeme kamarádi.

,,Hele, uklidni se. Uvidím co se dá dělat." povzdychne si Florian a odejde. A já si všimnu knihy Vizáže hladových her. Opatrně vyhledám opět sedmnáctý ročník, a tam je celá strana o Natalii. Má na sobě překrásné šaty, z bílo-černé, třpytivé, jako princezna. Vlasy má spletené do složitého drdolu. Kéž bych tak taky vypadala!

,,Tohle nebo nic." to do místnosti vrazí Florian s bílími šaty bez ramínek, po kolena. Mají černý pásek a taky černé lemování.

,,Tak tohle." řeknu a obléknu se.

,,Teď běž za svým přípravným týmem." řekne Florian a ukáže na dveře vlevo. Než vyjdu z místnosti, popadnu knihu Vizáže hladových her.

U zrcadla stojí dvě ženy a jeden muž. První promluví žena se zelenými vlasy a fialovou kůží. ,,Já jsem Carla, tohle jsou Vanessa a Fabio."

,,Já jsem Olivie." řeknu a posadím se na křeslo u zrcadla.

,,Máš nějakou představu o líčení?" zeptá se mě Vanessa.

,,Vlastně ano, mám." řeknu a začnu listovat v knize, až nalistuji na stránku s Natalií. Ukážu na líčení. S Natalií jsme si byly podobné, jen ona měla hnědé vlasy.

,,To je vaše sestra?" zeptá se trochu překvapeně Fabio.

,,Ano, chtěla bych stejné líčení jako ona." řeknu, ale všimnu si, jak po sobě Fabio, Carla a Vanessa divně koukají.

,,Co se děje?"

,,Ehm, nic." řekne Carla a začne mě líčit podle staré fotky.

Co se to tu sakra děje?

Když už jsem nalíčená, odvedou mě k vozům s koňmi. V tom se u mě zastaví nějaká dívka s hnědými vlasy a překrásnými šaty.

,,Ahoj, já jsem Candle, z Jedničky."

,,Já jsem Olivie, ze Dvojky." řeknu a potřesu si s ní rukou.

,,Co to máš na sobě?" uslyším za sebou hlas Thomase. S Candle se obě otočíme. Thomas má na sobě uniformu mírotvorce.

,,Odmítla jsem uniformu. " řeknu a Thomas s Candle na mě překvapeně zírají.

,,Ty jsi řekla Kapitolu ne?"

,,Přesně."

,,Na místa!" ozve se hlas a já s Thomasem se postavíme do vozu taženého černými koňmi.

Přehlídka začíná.

Diváci nám jásají a já si pomalu uvědomuju, že ten potlesk nepatří jen mě, ale to je jedno. Dojedeme k balkonu, na kterém stojí prezident Snow. Začíná něco povídat, ale já moc nevnímám, pohrávám si s lemem šatů. Co měli znamenat ty obličeje, když jsem se zmínila o Natalii?

Ahoj, tak je tu další kapitola! A další zápletka hahaha! (To byl ďábelský smích :D)

A taky je v této kapitole důkaz, že ne každý vizážista je milý jako Cinna ;)

Clare3636