Ledová smrt (HG Ff)

5.- výcvik začíná

Kornelie neustále brebentí něco o tom, jak je nevychvané a sprosté odmítnout šaty, ketré vám navrhnul vyzážista. I když já pořád opakuji, že to nebyly šaty, ale uniforma.

,,Zítra máte první den výcviku. Prosím, Olivie, snaž se chovat slušně a opovaž se na někoho v Kapitolu pokřikovat." řekne Kornelie s tak vážným výrazem, že se já i Thomas začneme hlasitě smát. Je legrační, když vás žena s dvaceticentimetrovými podpatky označuje za sprosťačku.

Výcvikové centrum je obrovské.

,,Oba máte pokoj ve druhém patře. Olivie, ty ten na pravo a Thomas ten na levo. Teď musím na manikůru." oznámí nám Kornelie a na podpadcích jako jehlách odkráčí - nevím kam, ale opačným směrem.

S Thomasem se na sebe nechápavě podíváme a vydáme se k Výcvikovému centru.

Vstupní halu pokrývají červené koberce a na bílích stěnách vysí portréty významných osobností - prezidenta Snowa, výtězů dřívějších her...

,,Tady je výtah, Olivie." probudí mě ze zamyšleného pohledu na portrét Madison Bennettové Thomas.

,,Ta ženská nám něco tají." špitnu, ale Thomas mě nevnímá a zatahá mě za ruku.

,,Pohvi Olivie, chci si dát sprchu."

,,Tak běž napřed." odbydu ho.

Chvíli se zamyšleně procházím po hale sem a tam. Sem a tam. Sem a tam...

,,A vy máte pokoj v šestém patře." uslyším hlas a ohlédnu se. Přichází sem další kapitolanka společně se dvěma splátci, nejspíš ze šestky.

Kapitolanka se beze slova otočí a já tu zůstanu sama se splátci.

Je to vysoká a štíhlá dívka s černými, dlohými rovnými vlasy a podviživený kluk s vlasy, které mají stejný odstín jako seno.

,,Ahoj, já jsem Olivie. Ze dvojky." usměju se na ně.

,,Já jsem Rebbecca a tohle je Felix." řekne ta holka a ukážd prvně na sebe a pak na toho kluka.

,,Slyšeli jste to, že..." začnu, ale Rebbecca a Felix nastoupí do výtahu a odjedou. A to jsem se snažila být přátelská!

Ihned jak výtah dojel zpět, nastoupila jsem i já a šla do svého "pokoje."

Uprostřed byla postel, po krajích skříňky a na levo dveře do koupelny. Vše bylo slaďené do fialové barvy.

Pomalu se začíná stmívat a já jsem tak unavená, že usnu už v deset.

<------------÷÷

Protože jsem usla brzo, brzy jsem se i probudila. Chvíli ležím s hlavou zabořenou do polštáře a nakonec se odhodlám jít dolu na snídani.Dám si obyčejné černé tryčko a džíny, v polospánku pochoduji do jídelny.

U stolu sedí jen Candle. Pořádně si ji prohlédnu. Je drobná, štíhlá, má příjemné hnědé oči a obličej jí lemují tmavé vlasy. Vypadá spíš jako anděl strážný, než jako splátce. Něco si čte.

,,Ahoj, co čteš?" zeptám se a posadím se vedle ní.

,,Ahoj, Olivie. Čtu Dějiny Panemu."

,,Prosím, říkej mi Liv." řeknu. Tuhle zkratku používala Natalie a máma. Taky Jane a Lucas. Moje rodina a přátelé.

<-----------÷÷

Téměř o hodinu později stojíme s Candle v řadě a "posloucháme" ženu, co nám vysvětluje pravidla u stanovišť, atd., zatímco já si hraju s tkaničkou na botě.

,,Výcvik začíná!" řekne žena a všichni se rozutečou.

Já se vydám ke stanovišti házení s noži. Navléknu si opasek a popadnu ten nejostřejší nůž. Prudce ho mrštím proti figuríně a zabodne se přímo do srdce.

Tohle dělám na mírotvoreckém výcviku od svých třinácti.

Ahoooj,
Tak je tu další část! Doufám, že se líbí, další kapitola nám přinese další otazníky... A pěkně zamotané...

Moc děkuji pacicka za recenzi na tuto knihu. Dala bych ti věnování, a taky dám, až se dostanu k počítači, píšu na mobilu ;)

Clare3636