Správné rozhodnutí || second book

Kapitola 3

Z pohledu Teri
Stál tam. On. Najednou se mi zamotala hlava, udělalo se mi zle, musela jsem se něčeho přidržet. Nejblíž byl stolek, za kterým stál oddávající. V tu chvíli mě přidržel i Martin. "Mami!" vykřikla Bella běžící ke mně. Zvedla jsem zrak k tomu co mi opět chtěl něco překazit. Tentokrát to byla má svatba. "Vadime" zašeptala jsem. Nevěřícně na mě koukal, pak sjel zrakem k malé Belle objímající mé šaty a zadíval se i na Martinovu ruku, která ji hladila po dlouhých vlasech. Mé pocity v tu chvíli byly smíšené. Spíš negativní. Mohla jsem v klidu žít s Martinem, který svou lásku ke mně dokazoval jak nejvíc to šlo, naší malou Bellou, kterou oba tak milujeme a malým miminkem, které se narodí za několik měsíců. A on přijde a všechno zkazí. Mé city k němu za těch 5 let vymizely. Nebo alespoň jsem si to myslela. Teď jakoby se mé city k němu vracely, ale už rozhodně ne v takové míře jako kdysi. Milovala jsem ho někdy vůbec? Vždycky jsem si myslela, že ano, ale od doby, co se narodila Bella, beru lásku jinak. Vím, že jsem nikdy k nikomu něco tak silného jako k ní necítila. A Martin? Toho mám ráda. Asi víc než jen ráda. Možná ho skoro miluju. Nejsem si tím jistá. Nejsem si teď jistá vlastně vůbec ničím.

*druhý den*
Svatbu jsme nakonec nedokončili. Nezvládla bych to. Teď jedu v autě a vezu moji malou Bellu do školky. Rozlédla jsem se na obě strany, když jsem vyjížděla z ulice, která vede od našeho domu a vyjela. V tom jsem uviděla na pravé straně ostré světlo, pak jsem cítila náraz a pak už nic. Jen tma. Konec?

Začala jsem se pomalu probouzet. Do očí mi udeřilo ostře bílé světlo. Trhla jsem sebou. Bylo to jako, když nás srazilo auto. Znovu jsem otevřela oči a několikrát jsem zamrkala abych si na světlo zvykla. V tu chvíli jakoby mi někdo střelil kulku do hlavy. Ta bolest byla nesnesitelná. Chtěla jsem se pohnout, ale bolela mě úplně každá část mého těla. A kde vůbec jsem? V nemocnici? Pravděpodobně ano, když nás srazilo auto. Počkat! Nás? Kde je Bella? Prosím bože, že neumřela. Že jsem ji nezabila. Jsem tak neschopná. Ani řídit neumím. Pokud se ji něco stalo, tak už v životě nesednu za volant. Přísahám. Kde je nějaký ten doktor, když ho potřebuju? V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Díky bohu, konečně doktor.

"Slečno Terezo?"

"Ano?"

Najednou jsme uviděla hlavu nějakého chlápka a po chvíli i jeho celou postavu. Byl mladý a nebyl ani nejošklivější. Byl vlastně hodně pěkný. Neznám ho. Taky proč bych znala doktora, kterého vidím poprvé v životě že?

"Je vám lépe?" zeptal se

"Trochu"

"To je dobře"

"Kde to jsem?"

"Na tom nesejde"

"Proč tady jsem"

"Na tom taky nesejde"

"Kde je Bella?"

"Vaše dcera j-"

Někdo ho vyrušil. Někdo kdo vešel dovnitř. Po tom co jsem ho uviděla se mi znechutil ještě víc než předtím, ale zároveň jsem ho zase víc milovala...

-----------------
Nová kapitola! Dneska celkem dost napínavá. Snad se líbí!

-Cath & Hailee ❤