Správné rozhodnutí || second book

Kapitola 14

Z pohledu Teri

"A ty tady žiješ jak dlouho, Bello?" zeptala jsem se.

"Vlastně od 6 let, takže... Páni, to už je 10 let" zasmála se Bella.

"A proč jste se sem přestěhovali?"

"Protože, no, když máma umřela, tak táta, on z toho byl hodně špatný.. Víš, Teri, on ji opravdu miloval a pořád miluje, moc, a myslím, že i bude" smutně se usmála.

Rychle jsem koukla na Hope, kde je, a co dělá, a jestli vůbec ještě žije.

"A ty si ji pamatuješ? Nebo, nebudeme se o tom radši bavit" máchla jsem rukou.

"To nevadí.. A ne, bohužel, nepamatuju. Znám ji jen z fotek"

Nepatrně jsem kývla. Je mi jí tak líto.

"Ale byla moc hezká, víš, že jsi jí docela podobná" zasmála se.

Taky jsem se zasmála.

"A co máma dělala? A co vlastně dělá tvůj táta, jak vypadá? Vůbec si mi o něm neříkala"

"No, máma, ona, natáčela na YouTube, videa, takové beauty a tak"

"To je náhoda, já taky. Taky jsem natáčela na YouTube" zasmála jsem se.

"A táta taky. Oni se takhle jakoby seznámili, díky YouTube. A natáčí ještě teď"

"Opravdu? Jak dlouho už natáčí?"

"Hodně dlouho.. Natáčel asi tak 4 roky předtím, než jsem se narodila. Takže.. Cože?! 20 let? To je šílené" zase jsme se zasmály.

"Taky bych možná natáčela, kdyby se tehdy nestalo něco, co mi to nedovolovalo" řekla jsem poměrně zasněně.

"On nenatáčí nějak pravidelně, ale například natáčí vlog teď z dovolené. Nebo ho hodně bavilo natáčet mě, když jsem byla malá, jak jsem rostla a tak.. Třeba, když jsem se narodila, tak ty první roky, jak jsem se měnila. Tyhle videa vlastně natáčel ještě s mámou, jsou to fakt hezké videa" usmála se.

Taky jsem se musela usmát.

"Jde vidět, že ti máma hodně chybí, a že bys ji chtěla mít u sebe"

"Moc, je to jedno z mých největších přání" zasmála se.

"Taky bych si přála mít u sebe moji malou holčičku"

"No, stačilo by snění, tak, kde je Hope" vyhrkla najednou Bella.

"Máš pravdu"

"Hope?!" zavolala.

"Jo a Bello, jak se tvůj táta jmenuje na YouTube? Docela by mě to zajímalo, pak bych se podívala na některá videa"

"No, táta se jmenuje Martin a na YouTube je jako Jm-

"Maaaaamiii" přerušila ji Hope.

"Promiň. Ano Hope?"

"Můžeme už jít? Mám hlaad"

"Hlad, zase? A kolik je hodin?"

"Už je 7, stejně už je večeře, Teri" odpověděla Bella.

"Aha. Dobře, jdeme"

Vzaly jsme si všechny věci a odešly do hotelu. Před dveřma pokojů jsme se rozloučily a každá odešly k sobě. Já a Hope jsme se umyly, převlékly, učesaly a odešly na večeři.

Když jsme si sedly s tácem a talířem plným jídla, všimla jsem si Belly, která seděla o pár stolů dál a naproti jí seděl, zády k nám, nějaký muž, asi její táta.

Když o tom tak přemýšlím, Bella mi nakonec neřekla, jak se její táta na YouTube jmenuje, protože ji přerušila Hope. Jestli to stihnu, ještě se jí zeptám.

Po zdlouhavé večeři, kdy se Hope musela přehrabovat v jídle a nic si nemohla vybrat, a já jsem, díky tomu,  nestihla mluvit s Bellou, jsme se konečně vydaly na náš pokoj, kde jsme se převlékly a zalehly do postele. Hope byla v minutě jako mrtvá a já jsem ještě přemýšlela. Je až nemožné, jak vše o mně sedí s příběhem Belly.

--------------------------------------
Ahoj! Dneska je opět nudnější kapitola, ale myslím, že vzhledem k tomu jaká bude ta příští to ani moc nevadí :D. Takže se určitě těšte! :)

-Cath & Hailee ❤