Správné rozhodnutí || second book

Kapitola 15

Z pohledu Teri

Dnes jsem se vzbudila se špatným pocitem. Hope seděla na posteli a hrála něco na mém mobilu. Neměla jsem jí to ani za zlé, dokázala být soběstačná a to jednou bude v životě potřebovat. Už jsem se těšila na Bellu. Je to skvělá holka a moc toužím poznat jejího tátu. Někoho, kdo ji tak dobře vychoval. Byla jsem šťastná. I Hope byla šťastná. Jenže jednou tahle úžasná dovolená skončí, a my už se snad ani neuvidíme. Budeme muset s Hope cestovat a zase si vydělávat. Hope se bude muset zase učit a všechno půjde do starých kolejí. Nechci se takhle skrývat věčně. Pár slz mi steklo po tváři. Setřela jsem je dřív, než to mohla Hope zaregistrovat.

"Dobré ráno, Hope"
"Dobré mami", řekla a nachvilku odtrhla zrak od obrazovky.
"Kolik je hodin?", zeptala jsem se jí.
"8:13 přesně", řekla a malinko se pousmála.
"Tak o půl půjdeme na snídani, jo?", řekla jsem a taky jsem se usmála.
"Tak jo. Mami, mohla bych se dneska koukat na Barbie filmy?", zeptala se mě. Je úplně stejná jako já.
"Ale jedině se mnou", řekla jsem a zasmála jsem se. Ona se zasmála taky a plácly jsme si. No jo.

Už jsem stála oblečená a nanášela jsem si řasenku. Otočila jsem se na Hope, která zrovna odložila mobil, což signalizovalo, že je půl deváté. Odložila jsem řasenku a přešla jsem ke dveřím, které jsem odemkla a otevřela. Hope už kolem mě jenom proběhla, já jsem zamkla pokoj a vydaly jsme se k výtahu.

Už jsme seděly a jedly v jídelně. Bellu jsem ani neviděla a to mě dost mrzelo. S Hope jsme si zase povídaly o barbínkách a o Belle. Opravdu ji má Hope moc ráda. Tak snad jí dneska zastihnu.

Z pohledu Belly

Dneska se taťka rozhodl jít na snídani brzy, takže jsem s ním pochopitelně musela jít i já. Vyptával se, kde jsem včera byla atd. a když jsem mu povyprávěla o Teri, neustále se na mě pochybovačně díval.Nevím proč, i Teri se chovala tak divně, že by se přeci jenom znali? To mi příjde divné. Nemuseli by se vidět fakt dlouho...

Mé přemýšlení přerušilo klepání na dveře.

"Bello, mohla bys prosímtě otevřít dveře? Stříhám video", řekl taťka, který seděl na křesle daleko od dveří.
"Jasně", zvolala jsem a běžela jsem ke dveřím, samozřejmě s tajným přáním, aby to byla Teri.

Z pohledu Martina (nějak moc pohledů tady)

Poslal jsem Bellu otevřít dveře. Najednou jsem uslyšel povědomý hlas. Až moc povědomý. Panebože. Rychle jsem přeběhl ke dveřím. Viděl jsem ji. Měla slzy v očích když mě uviděla. Mně tekly slzy proudem.
"Bello, štípni mě prosím", nechápavě se na mě podívala, ale udělala to.
"Teri", zašeptal jsem a objal jsem ji.
"Jsi živá", řekl jsem.
"Bella je moje dcera", zašeptala.
"Miluju Tě. Miluju Vás.", zašeptal jsem.
"Taky tě miluju. Hrozně jsem se bála", zašeptala opět.

Stáli jsme v objetí asi 10 minut. Stále jsme nebyli schopni slova. A přitom jsme si toho měli tolik co říct.

(Zpátky) Z pohledu Teri

Nemůžu tomu uvěřit. Najednou vše dává smysl. Zapadá to do sebe celé po kouskách. Vadim to celé naplánoval. Věděl, že mu na to skočím, že se k Martinovi nevrátím, protože mě to bude všechno zžírat zevnitř. Věděl to. Ten zrádce.

-------------------------------
Co na to říkáte?? Neuspěchaly jsme to moc? :/ každopádně zbývá posledních pár kapitol a končíme :( ale máme nápad na další 2 knihy, takže již nemusíte moc zoufat :D

-Hailee & Cath❤