Kapitola 2

197 6 4
                                    

Z pohledu Martina
Koukl jsem se na sebe naposledy do zrcadla. Upravil jsem si kravatu a usmál jsem se. Byl jsem opravdu šťastný. Mám krásnou snoubenku, brzy už manželku, krásnou dceru a taky krásný dům. Byl jsem opravdu spokojený a tohle už nic nezkazí. Scházel jsem schody, kde jsem se potkal s Kovym, který je můj svědek. Zapovídali jsme se o svatbě a tak. Sám Kovy už má přítelkyni a vypadá to, že je to na dobré cestě. Postavili jsme se k oltáři a prohlíželi jsme si naši vyzdobenou zahradu. Jsem opravdu pyšný. Před námi byly židličky a samozřejmě volná ulička jen pro moji nevěstu. Zahrada se pomalu začla naplňovat lidmi a k nám přiběhla Gabča. Dorazil i oddávající a já jsem začínal čím dál víc nervóznět. Lidé se pomalu utišili a začala hrát hudba. Myslím takovou tu svatební, ne nějakou párty songu. Ježiši já jsem úplně na prášky! Uklidnil jsem se, když jsem uviděl svoji krásnou dceru Bellu. Byla moc roztomilá. Pohazovala okvětními lístky a já se musel usmát, jak moc roztomilá a zároveň malinko nemotorná je. Je fakt až moc podobná na svou mamku.

A pak jsem jí uviděl. Její taťka se na ní usmíval ale ona se dívala na mě. Společně šli až jí její taťka dal pusu na tvář a šel si sednout k Jane, mamce Teri. Teri si stoupla ke mně a já ji chytil za ruce. Snažil jsem si užívat tuhle chvilku. Láskyplně jsem se jí díval do očí, ale přišlo mi, že ona mě ne. Bylo na ní něco jiného. Měla mě ráda ale nemilovala mě. Ne, co si to nalhávám, to nemůže být pravda. Začal jsem vnímat slova oddávajícího. Řekl jsem jí svůj manželský slib. "Miluji tě a nikdy nepřestanu. Kdybys byla těžce nemocná, budu u tebe, číst ti tvou oblíbenou knihu, Ten kdo stojí v koutě. Budu tě milovat tak jako Romeo Julii ale stejně o něco víc. Budeme spolu vychovávat naší Bellu a budeme všichni šťastní. Protože se zanedlouho Belle narodí sourozenec. A budeme si plnit naše sny. Protože tohle je všechno, co jsme vždycky chtěli.", řekl jsem a všichni zatleskali. Měl jsem slzy v očích a Teri ty slzy dokonce tekly. Setřel jsem jí je a podíval jsem se na všechny ty příbuzné a youtubery a kamarády. Všichni se usmívali, někteří posmrkávali a naše maminky se dokonce i rozbrečely, vedle maminek seděla naše úžasná dcera. Oddávající pobídl Teri aby mluvila. "Slib, který pro tebe mám je jediný. Nikdy tě neopustím. Protože vím, že my dva bez sebe žít nemůžeme.", řekla a já se usmál. Teď už mi opravdu pár slz přeteklo a já se je snažil rychle setřít. Gabča se naproti mě usmívala a Kovy mě lehce poplácal po zádech.

Po chvilce obřadu jsem se cítil hodně nervózně, ale byl jsem tu s ženou kterou miluji, a to stálo za to.
"Martine Careve, vezmete si zde přítomnou Terezu Hodanovou, slibujete, že s ní budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?", zeptal se mě. "Ano", řekl jsem pevně a rozhodně. Nás totiž nerozdělí ani smrt.

Když v tu ránu někdo vrazil na zahradu. Když jsem říkal, že tu spokojenost nic nezkazí, mýlil jsem se. Tohle to skazilo na plné čáře.

Z pohledu Teri
"Ano", vyšlo z úst Martina a já se usmála. Najednou se ozval strašný rachot a někdo vběhl na zahradu.

Ale ne.

--------------------------
Ahoj, už se snažíme vydávat pravidelně. Poslední dobou to píšu jenom já, a Cath mi zase hodně radí a vymýšlí scénáře atd. Můžu vám říct, měli byste se těšit :)

PS. Nahoře šaty Teri :).

-Hailee & Cath

Správné rozhodnutí || second bookKde žijí příběhy. Začni objevovat