Správné rozhodnutí || second book

Kapitola 17

Z pohledu Belly

Nechápu to. Nechci jít zpět a žít v odloučení od mých nejlepších kamarádů. Jsem šťastná, že je Teri moje máma, teda moje máma je moje máma no prostě nechci pryč. Potřebovala jsem někoho, jako je Teri, někoho kdo mě podrží když budu mít zlomené srdce nebo někoho, kdo mi bude pomáhat s výběrem šatů. Ale přece mě nemůže nutit jet do Česka. Vztekle jsem hodila polštář o dveře. Někdy se prostě něco nepovede.

Z pohledu Martina

Smutně jsem si povzdechl. Chtěl bych vyhovět dvou mým nejdůležitějším ženám v mém životě, ale vůbec to nejde. Žebychom se odstěhovali do Česka a Bella by zůstala tady? Blbost. Nebylo jí osmnáct a stejně, potřebuje mateřskou lásku Teri a otcovskou ode mě. Mrzí mě to.

"Jdu se projít na pláž", usmál jsem se na Teri a věnoval jsem jí pusu na líčko. Jenom se usmála, chytla Hope za ručičku a šla do pokoje za Bellou. Tuším, že to bude hodně dlouhý rozhovor matky a dcery...

Procházel jsem se po pláži. Vítr mi pročesával vlasy a příjemný písek byl slastí pro mé bosé nohy. Příjdu si jako nějaký poetik, ale Los Angeleská pláž byla vždycky moje slabost. Díval jsem se na rodiče, kteří spokojeně stavěli se svými dětmi rady z písku. Nebo na partu puberťáků, co surfovali a nechávali se unášet na vlnách. Všechno mi to tak moc připomínalo můj život. Při pohledu na hodinky jsem se zděsil. Už jsem tu skoro hodinu. Musím se vrátit.

Z pohledu Teri

"Ale Bello...", povzdechla jsem si.
"Mami! Představ si jaké to pro mě je... V pěti mi umře maminka a ještě k tomu se musím vydat do školky. Žiju si v pohodě s mými kamarády, ale co se stane? V deseti letech se musím přestěhovat do USA, naprosto cizí země. Neznám tam nikoho a příjdu o všechny kamarády. Po šesti letech pevně vybudovaného vztahu se spolužáky se OPĚT musím vydat do České republiky, kde nikoho neznám a všichni na mě nejspíš zanevřeli, protože jsem je opustila. A teď mi řekni, co mám dělat", vybalila na mě. Nahrnuly se mi slzy do očí. Měla pravdu. Měla ve všem naprostou pravdu.
"A jaké si myslíš, že jsem to já měla? Myslela jsem si, že mi umřela dcera, pak jsem musela žít v domě s psychopatem, který bil mou dceru a při čtvrtém úspěšném pokusu o útěk jsem se před ním musela schovávat po celých státech, protože to byl největší ruský mafián. Teď se toužím podívat po své rodině, a nedovolí mi to má vzdorující dcera, která se tady ještě se mnou hádá, kdo to měl v životě těžší", řekl jsem, aniž bych si uvědomila vážnost svých slov.
"Panebože", zašeptala jsem, a rozbrečela jsem se, když jsem uviděla Bellu, jak jí stékají slzy po tvářích.
"Pojď ke mně holčičko", objala jsem ji a dala jsem jí pusu do vlasů.
"Promiň mi to", zašeptala jsem a doufala jsem, že konečně něco řekne.
"To ty mi to promiň. Pojedu s vámi do Česka", usmála se na mě. Já jsem se na ni usmála taky.
"Myslím, že vím, jak vyhovím oboum našim stranám", řekl Martin, který stál ve dveřích. Neváhal a šel nás obejmout.
"Miluju vás všechny", řekla jsem a přitáhla jsem do objetí i Bellu.
"My tebe taky", řekl za všechny.

______________________

My fakt cokoliv naslibujeme a psát příběh ve dvou je prostě fakt hardcore😂 každopádně je tady další díl
Enjoy!
L E E 💖