Správné rozhodnutí || second book

Kapitola 5

Z pohledu Teri
"Vadime..Kde to jsme?" zeptala jsem se.

"V Rusku. Teri. Jsme v Rusku"

"V Rusku? Proč?" vyjekla jsem.

"Protože teď už jsi v bezpečí a nic se ti nemůže stát. Už budeme navždy spolu Teri. Chápeš Terezko? Navždy" trochu se mnou zatřásl.

"Ale. Ale já chci k Martinovi" zašeptala jsem.

"Co? K němu? Ten tě nenávidí Terezo. Mysli si, že jsi mu zabila dceru. Nenávidí tě" zase se mnou třásl.

"Přestaň se mnou třást. A proč by mě nenáviděl? Nemůžu za to. Nebo ano?"

"Já vím, že za to nemůžeš, ale on to neví"

"Nevěřím ti" začala jsem zase brečet.

"Neplač Teri. Nemysli na něj. Teď jsme spolu. To jsi vždycky chtěla ne?"

Mlčela jsem.

"Tak chtěla?"

"A-ano" kývla jsem. Objal mě.

"Teď půjdu něco zařídit a potom půjdeme do jídelny na večeři a já ti ukážu dům"

"Dobře"

Chci domů. Za Martinem. Nevěřím mu, že mě Martin nenávidí. Tohle se mu nepodobá. Ale možná má Vadim pravdu. Asi jsem tohle opravdu vždycky chtěla. Jen kdyby tady byla moje Bella. Nevím proč, ale nevěřím mu ani, že Bella umřela. Mám takový zvláštní pocit, že pořád žije. Ale to si asi jen namlouvám. Možná díky Vadima přejdu přes bolest, kterou cítím kvůli smrti Belly a budu zase konečně zamilovaná a šťastná. Ale ty jsi byla šťastná dokud se neobjevil. To taky, ale teď budu i zamilovaná. Bože povídám si tady sama se sebou. Jsem blázen.

*o 2 týdny později*
Přijdu si tak.. Sama? Kromě Vadima, který je se mnou skoro pořád jsem sama. Byla jsem zvyklá být denně s Bellou a pak Martinem. Chybí mi. Oba. Každý večer brečím zavřená v pokoji. Jenomže nejhorší je vědět, že ani jednoho už nikdy neuvidim. Bella je mrtvá a Martin je v Česku, a proč by mě vlastně chtěl vidět? Chtěla bych je zase obejmout. Nemůžu na to pořád myslet, jinak to nikdy nepřejde. Musím přestat, jinak můžu ohrozit i moji malou Hope, která se za 6 měsíců narodí. Vím, že to bude Hope. Musí. Už kvůli Martina. Musím začít zase normálně žít.

Z pohledu Martina
Už jsou to dva týdny od nehody. Je to tak těžké bez ní žít. Jak mě tady mohla nechat. A hlavně, jak tady mohla nechat malou Bellu. Nemůže za to, já vím. Gabča mi s Bellou hodně pomáhá. Bez ní bych to nezvládl. Díky ní má Bella aspoň nějaký denní program. Gabča je skvělá.

"Tati?" přiběhla za mnou Bella.

"Ano zlatíčko?" vzal jsem si ji na klín.

"Kde je teta Gabča?" usmála se.

"Šla nakoupit, proč?"

"Chci se ji na něco zeptat"

"A můžu vědět na co?"

"To je tajné" dala si její maličký prst na pusinku a přes něj se usmála. Byla rozkošná. Úplně jako ona.

"Ale já bych to jako tvůj tatínek měl vědět ne?" usmál jsem se na ni.

"Ale tohle bys nepochopil" řekla jako by to byla nejjasnější věc na světě a plácla si rukou o čelo.

"Co? Jak nepochopil?" falešně jsem zalapal po dechu a chytl jsem se za srdce. To byl teda herecký výkon Martine.

"Tak já už jdu" seskočila mi z klína a v momentě byla pryč.

Jedině v její přítomnosti se směju. Je zvláštní, jak rychle si ke mně vybudovala takový vztah. A jak rychle pochopila, že jsem její táta. Tak stejně i, že Gabča je její teta. Naštěstí se ještě nezeptala na její maminku. Vím, že je jen otázka času kdy se na to zeptá a já vůbec nevím jak jí to vysvětlit. Bojím se toho dne. Bude to těžké jak pro ni, tak i pro mě. Bude muset pochopit, že její máma prostě není a má jen tetu, která pro ni ale vždy bude jako máma. Bude to ještě hodně těžké, ale my to zvládneme.

----------------------
Ahoj! Tak dneska je to trochu takové ?emoční? :D

-Kath & Hailee ❤