Správné rozhodnutí || second book

Kapitola 16

Z pohledu Martina

Když jsem se odtáhl z Teriného objetí, všiml jsem si poměrně malé holčičky s dlouhými copy. Moje nálada padla na bod mrazu.. Ona s ním má dceru? Když si Teri všimla mého upřeného pohledu na tu holčičku, otočila se na ni a pak zpátky na mě, a usmála se.

"Martine, tohle je Hope"

"O-ona je jeho?"

Teri zakroutila hlavou. Tak čí jako je?

"Je tvoje, Martine"

"Cože?! Jak?"

"Asi na to nevypadá, ale je jí 12, takže jsem byla těhotná, než jsem "umřela", vzpomínáš?"

"Aha, bože" nahrnuly se mi slzy do očí. Bože, jsem jak holka.

"Ty jsi ji pojmenovala, tak jak jsem chtěl, aby se jmenovala Bella?"

"Přesně tak" usmála se.

Seznámil jsem se s Hope a potom jsme všichni společně jako rodina šli na večeři. To je neskutečné.

Z pohledu Teri

"Víš, Martine, já bych se asi chtěla vrátit domů"

"Jakože do Atlanty?"

"Ne, do Česka"

Když jsem to řekla, úplně se zasekl.

"Přece jenom Vadim je někde tady v USA a nedivila bych se kdyby mě pořád hledal, víš, že nerad prohrává"

"Zvlášť, když jde o tebe" doplnil mě.

Zasmáli jsme se.

"A navíc, ráda bych viděla rodinu"

"Chápu tě, já taky.. Přece jen, je to už 10 let. Myslím, že by to šlo"

"Děkuju" postavila jsem se, přešla k němu a objala ho.

"Mimochodem, bylo fakt těžký žít 12 let sám s tvojí dvojnicí a myslet si, že jsi mrtvá"

"Hele, já žila 12 let s tvým zrcadlem v ženské podobě, takže jsme si kvit" zasmála jsem se.

"Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi zase u mě, nevěřil jsem, že tě zase někdy potkám.. Což je vlastně logické vzhledem k tomu, že jsem byl přesvědčený o tom, že jsi mrtvá"

"Ze začátku to bylo hezký a ty to tak zkazíš" zasmála jsem se

"Jsi pořád tak stejně krásná" zadíval se mi do očí

"Jsi pořád tak stejně hyperaktivní"

"No a teď jsi to zkazila ty"

Společně jsme se zasmáli. No co, jsem prostě zase šťastná.

Někdo zaklepal na dveře a pak vstoupil. Byla to Bella s Hope.

"Jak bylo na pláží?" usmála jsem se.

"Fajn" odpověděly najednou a plácly si.

"Hele Teri, přemýšlela jsem o tom.. A asi bych ti měla říkat mami? Je to v pohodě? Já bych si to moc přála"

"Je to nejlepší" usmála jsem se.

"Holky, my jsme s mámou tak mluvili a ona by si přála vrátit se do Česka" řekl Martin.

"Cože?" vyjekla Bella

"Ty nechceš zpátky, Bello?" zeptal se.

"No, ne"

"Proč?"

"Tati, žiju tady 10 let, mám tady kamarády a prostě tady je náš domov"
"Ale maminka si to přeje"

"Mami?" otočila se na mě.

"Bello, opravdu bych se chtěla vrátit, kvůli Vadima a prostě začít od znovu... Jako rodina"

"Já prostě nechci pryč" vyjekla a odešla pryč.

"Přejde jí to" ujistil mě Martin

"Jak myslíš" na sílu jsem se usmála

Nejsem zvyklá na její chování, jako Martin. Moc jí nerozumím. Ale chtěla bych.. chtěla bych být její matka, tak jak jsi mě vždycky představovala a přála.

------------------------------
Ahooj! Dneska taková emotivní :D. Jak už jsme psaly, blížíme se ke konci :(. Tak užívejte poslední kapitoly :D.

-Cath & Hailee ❤