1. Část

209 15 0
                                    

Probudila jsem se na poslední den prázdnin. Zítra nastupuji na střední. Do teď jsem neměla kamarády,  všichni se mi vyhýbali, ale teď to změním! Vstala jsem a pomalu šla do koupelny. Učesala jsem se, osprchovala, vyčistila si zuby a dala si jemný make up. Šla jsem pomalu do pokoje se obléct. Vzala jsem si bílé delší tričko s malýma rukávama, přes to  černou mini bundu, kterou jsem nechala rozeplou, černé roztrhané džíny a bílé ponožky. Vypala jsem se do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a vzala si mysli a mléko. Až jsem se najedla tak jsem se šla obout.

"Mami, jdu ven!" Zařvala jsem na mámu, ale pochybuji, že mě slyšela. Odemčela jsem a namířila jsem si to k parku. Rozhodně jsem nechtěla být doma. V parku jsem si sedla na lavičku. Vytáhla jsem si skicák a začala kreslit. Po chvíli mě vyrušil hlas nějaké dívky.... Ječela. Rozhlédla jsem se, ale v parku nikdo nebil. Rychle jsem schvala věci do tašky a rozběhla jsem se tím směrem. Ten jekot a pláč mě dovedl do jedné uličky. Nebila jsem strašpitel takže jsem se rychle rozběhla k  jekotu a pláči té dívky.

Došla jsem na konec uličky, v rohu byla ta dívka, obklopená klukama a brečela, ti kluci do ní kopali. Odhodila jsem si tašku někam dozadu a prokřupala si prsty. Jeden z nich mě uslyšel a otočil se na mě, nejprve byl překvapený, ale poté nasadil zlomyslný úsměv.

"Hele kluci, koukněte sem!" Zaječel a všichni až na jednoho se na mě podívapi. Ten co tam stál u té dívky, měl blond vlasy. Najednou spadl na kolena. Všimla jsem si, že měl dýku v zádech. "Bože..." Vydechla jsem.

Zlostně jsem se na ně podívala. Okem jsem se ještě podívala na tu dívku. Brečela. Podívala se na mě a hned na toho kluka a hned zase brečela. Ta dívka byla také blonďatá a měla modré oči. Ihned jsem otočila hlavu na jednoho z kluků, šel ke mě. Vipadalo to, že on byl vůdce. Když byl asi metr ode mě tak se zastavil.

"Nechceme problémy, víš?" Řekl. "Tak proč jste jim ublížili?" Zeptala jsem se jako kdybych byla malá nevinná holčička. "Chtěly jsme se pomstít Akiovi, tím že mu zmrzačíme sestru víš?" řekl s úsměvem. Najednou jsem uviděla jak se ten blonďák zvedá a vyndává si dýku ze zad. "Nebojuj!" Křikl směrem ke mě a prudce otočil hlavou. Měl dokonale modré oči. Ten vedoucí mě obešel a zezadu objal. "Musím!" Křikla jsem a loktem jsem toho vedoucího praštila. Něco ruplo.

Ten vedoucí mě skopl na zem. Ten dlonďák  se proti tomu vedoucímu rozběhl a já si stoupla. Rozběhla jsem se proti té skupině.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Všichni už leželi na zemi, jen blonďáček kopal do hnědovláska, toho velitele. Oprášila jsem si ruce a šla k té dívce. "V pořádku?" Zeptala jsem se a podala jí ruku. Ona ji přijala a já jí pomohla si stoupnout. Nevipadalo to, že by byla zraněná.

"Jsem Misuzu." Podala jsem jí ruku. "Yuna." Odpověděla. Já jsem se otočila na blonďáčka, ten už stál směrem ke mě a k té dívce, nejspíš jeho sestře. "Ahoj Misuzu, jsem Akio." Představil se mi. "Ahoj Akio, těší mě." Řekla jsem a obešla ho. Vzala jsem si svou tašku a šla zase k parku. V parku jsem si sedla na lavičku a dál kreslila.

Když jsem dokreslila, už byla docela tma. Vydala jsem se domů. Doma jsem se vyzula odložila si tašku a šla se vykoupat. Jak jsem se vykoupala tak jsem si vzala pižamo a vlezla do postele. Dnešek byl divnej. Nemohla jsem usnout, ale i tak jsem se nakonec propadla do země snů.

========================================================
Ahoj lidi doufám, že vás to bavilo! Vím, možná to začíná divně, ale bude to lepší! Zatím pp.
Nahoře je Misuzu a něco jako opening! <3

Vaše Ruby.

Misuzu Kde žijí příběhy. Začni objevovat