Misuzu

18. Část

Huh? Kde to jsem? Ošetřovna? Co tu dělám?!

Podívala jsem se na své ruce. "Misuzu, jsi v pořádku?" Ozval se starostlivý hlas. Na koho to mluví?? Kdo je Misuzu?? Otočila jsem pohled tím směrem. Byl to nějaký kluk, nemám tušení kdo to je. "Kdo jsi?" Divila jsem se a on vypadal zraněně. "Co se stalo, Misuzu?" Divil se. "Kdo je Misuzu?" Zeptala jsem se. "Jestli je to vtip, tak to není vtipný!" Zařval. Byla jsem vyděšená.

Ale je pravda, že ani nevím jak se jmenuji.... Chytla jsem se za hlavu, protože mě začala z ničeho nic bolet. "Misuzu?! Jsi v pořádku?" Vykřikl a najednou přiběhla sestřička. "Co se děje?" Divila se. "Vypadá to, že si mě nepamatuje a divila se kdo je Misuzu..." Řekl ten kluk sklesle.

"Ale ne! Toho jsem se obávala! Byla to jedna z možností proč tak omdlévala... Asi ztratila paměť, ale ještě ji můžeme zachránit!" Řekla ta sestřička. "Do konce tohoto týdne, neboli do neděle.... Pokud si do té doby na něco vzpomene, bude tu možnost, že přesně o půlnoci si vzpomene na vše co se do dneška stalo!" Řekla nadšeně.

Ten kluk vypadal také nadšeně.... Chtěla bych něco udělat, chtěla bych si vzpomenout....

"Tak pro začátek, jmenuješ se Misuzu a já Akio. Pak je tu ještě Izumi a já mám sestru Yunu!" Řekl a usmál se. "Já jsem Misuzu?" Divila jsem se a on kývl. "A ty Akio?" Ověřila jsem si a on znovu kývl. "Hm...." Zatřepala jsem hlavou a smutně se koukla na mé ruce. "Nic mi to neříká..." Řekla jsem smutně.

Taky to vypadalo, že je smutný. "Tak hodně štěstí Akio, já už půjdu domů, ještě tu můžete být.." Usmála se ta sestřička a Akio kývl. Podívala jsem se na něj. "Proč si ic nepamatuji?" Divila jsem se a on pokrčil rameny. "To nevím...." Řekl smutně.

"Vypadá to, že na to nemáme moc času, ale... Chci si vzpomenout, chci zjistit kdo vlastně jsem..." Řekla jsem a Akio se na mě podíval s nadějí v očích. "Pomůžu ti! Slibuji, že se ti vrátí vzpomínky!" Řekl jistě. Usmála jsem se na něj, zkusím na to nemyslet, ale bude to asi těžké, jediné na co se musím soustředit je abych chodila na místa, která jsem předtím znala, třeba to ví.

"Kam jsem nejčastěji chodila?" Zeptala jsem se ho. "Zavedu tě na nějaká místa, neboj!" Usmál se a já kývla. "Myslím že tu můžeš zůstat, ale já už bych měl jít..." Usmál se na mě a vzal si svou tašku. "Dobře, ahoj." Usmála jsem se a on odešel. Po nějaké chvíli jsem usnula.